Milada Šimčíková

Milada Šimčíková se narodila v Stříteži nad Bečvou v evangelické rodině řezníka Josefa Šimčíka, který pocházel z Bystřičky. Jako vdovec se podruhé oženil a měl celkem 8 dětí, Milada byla nejmladší. Ve dvou letech ztratila maminku a vychovávaly ji starší sestry. Do 3. třídy nastoupila ve Valašském Meziříčí a otec ji i vodil do Sokola. Poté studovala učitelský ústav ve Valašském Meziříčí, kde si jejího příjemného hlasu všiml Jan Nepomuk Polášek a doporučil jejímu otci, aby se zpěvu dále věnovala.

Zpěv studovala u Jany Hanusové, Emy Destinové a u Karla Wildbrunna ve Vídni, ale učitelství neopustila. Byla vynikající pedagožkou, učila v Krhové, Brankách, Valašském Meziříčí a v Poličné. Již od studentských let také hrála divadlo v sokolské ochotnické družině a později režírovala představení dětského divadla, kde pod jejím vedením začínali i herci Radoslav Brzobohatý, Jiří Papež a Ladislav Jurečka. Zpěv uplatnila při vystoupeních s valašskomeziříčskou Besedou, v nichž zpívala sólové party.

Během 2. světové války byla zapojena do odboje, kromě drobných pochůzek u sebe ukrývala i muže hledaného gestapem. Celá akce však byla prozrazena, Milada Šimčíková byla r. 1940 zatčena a jako členka odbojové organizace Obrana národa 4 roky vězněna v koncentračním táboru v Ravensbrücku. Po skončení války nemohla kvůli zraněným nohám vyučovat a byla zaměstnána na okresním školním výboru. R. 1951 odešla do invalidního důchodu, ale dál koncertovala a byla aktivní v sokolském divadle. Poslední léta života prožila kvůli zdraví podlomenému pobytem ve vězení a koncentrácích v ústraní.  Zemřela ve Valašském Meziříčí.