František Segrado

Renesanční člověk František Segrado se narodil na Vsetíně, ale jeho pradědeček byl Ital. Po celý život se přirozeně a všemožnými uměleckými prostředky staral o uchování valašské písničky, nářečí i zvyků.

Vyrůstal v muzikantské rodině a původně chtěl studovat na SUPŠ v Uherském Hradišti, protože i výtvarné umění bylo jeho velkou láskou a vášní. Na školu jej ale nepřijali, tak se vyučil v oboru kuchař-číšník a ve svém životě vystřídal různá zaměstnání (např. prodavač, řezník, hospodský). Pracoval i jako výtvarník vánočních ozdob ve vsetínském družstvu IRISA a při zaměstnání si dodělal školu a přešel na sítotisk, kde působil až do revoluce. Ve volném čase se věnoval hudbě, malování, keramice i výrobě ateliérových šperků. Od r. 1999 žil v Jablůnce a s manželkou Marií získali ocenění za obrazy a šperky v několika výtvarných soutěžích u nás i v zahraničí.

František Segrado účinkoval 40 let jako textař, zpěvák a hráč na fujaru v nejrůznějších skupinách, od folkových po rockové. Na konci 80. let spolupracoval s kapelou Dobrohošť, v 90. letech pak se skupinou Irish Dew, 2 roky hostoval s původním Čechomorem. Dále vystupoval s kapelou Veselá bída, s níž se věnovali lidové písni v moderních úpravách. Zajímal se i o ochotnické divadlo a ihned po revoluci začal působit ve vsetínském spolku NKVD – Nezávislé Komorní Vsetínské Divadlo.

Dále se účastnil projektů Michala Horáčka a Petra Hapky, nazpíval písničky pro alba Tak to chodí (2002, Horáček&Svoboda) a Strážce plamene (2004, Hapka&Horáček), podílel se i na projektu Český kalendář (2013, Horáček) ve Švandově divadle, který se připravoval 5 let.  Jako zpěvák účinkoval i v televizních pořadech a ve Státní opeře v Praze. R. 2014 mu vyšla první sólová deska s názvem Segrado, kterou označil za syrové folkrockové album. To se týden po vydání stalo nejprodávanější nahrávkou v zemi a již po měsíci získalo zlatou desku. R. 2014 dostal hlavní roli ve filmu Děda (2016).