Marie Bognerová

Mimořádně nadaná a pohotová kreslířka vyrůstala ve Valašském Meziříčí a byla formována v rodině známého spisovatele, dramatika, básníka a fejetonisty Adolfa Bognera. Studovala na valašskomeziříčském gymnáziu a současně poznávala základy malířského řemesla v Ostravě u akademického malíře Jana Obšila. Po maturitě odešla do Prahy na Akademii výtvarných umění, kterou absolvovala pod vedením profesora Vratislava Nechleby v letech 1950-55. Na Akademii výtvarných umění zůstala ještě dva roky, poté se vrátila do rodného města.

Ve své volné tvorbě se věnovala převážně portrétům, jedním z hlavních témat pro ni ale bylo zachycení valašské krajiny a rodného města. Díky tomuto uměleckému zrcadlu jsou uchovány již dávno zapadlé pohledy na Valašské Meziříčí včetně Krásna, především ze 60. a 70. let. Zájem o staré výtvarné techniky a klasické malířské postupy ji přivedl k restaurování. Podílela se mimo jiné na objevu a opravě obrazu zašovské Madony či řady obrazů v kostelech včetně Hostýna. Významná je rovněž její tvorba ilustrační a grafická, příležitostná a užitá grafika, ilustrace ke knihám básníka Kamila Bednáře – Pohádka o stéblu, měchýři a bačkoře, Pohádka o dvou mrazících, Zuzanka a mořeplavci na Vltavě. Ilustrovala také upomínkovou publikaci Jiřího Demla Valašské Meziříčí (1969). Marie Bognerová žila a tvořila ve Valašském Meziříčí a ve Valašské Bystřici. Zemřela ve Valašském Meziříčí. Ve Valašské Bystřici v budově bývalé školy se nachází její památník.