Josef Antek

Josef Antek se narodil v Rajnochovicích. Ve Valašském Meziříčí absolvoval měšťanskou školu a v letech 1929-32 byl posledním žákem řezbářského oddělení na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí pod vedením sochaře prof. Miloše Bublíka. Ve studiu řezbářství pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Štefana Zálešáka. Následně navštěvoval Akademii výtvarných umění v Praze – ateliér Bohumila Kafky. V r. 1938 studia úspěšně ukončil a obdržel Hlávkovo stipendium na cestu do Itálie. Absolvoval další studijní cesty po Řecku, Turecku a Rakousku. Vynikající úroveň měly jeho práce ze studijního období (Sedící dívka z r. 1936 je majetkem pražské Národní galerie, absolventská Pomona byla vysoce hodnocena Maxem Švabinským).

Výrazným rysem celé jeho tvorby je lyrický přístup k zobrazované skutečnosti. Ještě v předválečném období vytvořil portréty malíře Františka Ondrúška, básníka Františka Táborského a portrét básnířky M. Z. Mezi jeho významné figurální kompozice patří skupina Rodina. Vytvořil rovněž pamětní desky Bohumila Kafky, bratří Křičků v Kelči, portrét Hanuše Schwaigera, Jana N. Poláška a bustu Leoše Janáčka. Realizoval také díla jiných sochařů (mj. mramorový portrét Emy Destinové podle modelu Bohumila Kafky).
Restauroval renesanční reliéfy Paola della Stely na letohrádku královny Anny v Praze. Řídil snesení kamenných soch z Mostecké věže Karlova mostu. Pracoval na obnově Braunových soch v Kuksu i na portálu Porta coeli v Tišnově či na zhotovení kamenných kopií Platzerových soch na atice paláce Kinských na Staroměstské náměstí. Dohlížel na restaurování sochařských prací ve Valašském Meziříčí. Pracoval pro Národní galerii, pro Pražský hrad, Svaz českých výtvarných umělců a další instituce. Věnoval se také malbě, zachycoval krajinu v Jizerských horách, Prahu nebo Beskydy (Velké Karlovice). Více než půl století usilovně a odpovědně pracoval pro české umění. Zemřel v Praze ve věku nedožitých 80 let.