Jaroslava Hýžová

Jaroslava Hýžová se narodila v Prostřední Bečvě v rodině vesnického učitele Augustina Hýži. Do školy nastoupila již v 5 letech, maturitu na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, kam se její rodina přestěhovala, složila v r. 1934. Další studium se muselo podřídit finančním možnostem rodiny, a tak vystudovala učitelský ústav ve Valašském Meziříčí. Několik let učila, pak ji však špatný zdravotní stav donutil změnit povolání. Rozhodla se splnit si svůj sen a věnovat se malířství. Studovala na malířské škole zřízené při Mánesu v Praze, kterou vedl akademický malíř Vladimír Sychra, pod vedením Vojtěcha Tittelbacha a Josefa Lieslera. Své pražské studium zakončila několika výstavami. V té době se stala matkou, avšak následný rozpad manželství a tíživá finanční situace ji donutily se vrátit r. 1950 zpět do Valašského Meziříčí, kde se nadále věnovala nejen malířské tvorbě, ale aktivně se účastnila i veřejného kulturního života – přednášela a besedovala o umění.

Významné pro její výtvarné zrání bylo setkání s Josefem Hapkou, který ji dal první rady technického rázu. Jaroslava Hýžová ve svém díle navázala na poetičnost pražských začátku – malovala svěží zátiší, obrazy dětí a meziříčské okolí. Zájezd do Paříže r. 1957 přispěl k tomu, že její práce získaly nový výraz. Zářivá barevnost a radostnost „modrého období“ se v 60. letech změnila v tiché uvažování nad životem, které vyjadřovala symboly stromů a ptáků. Stále silněji byla uchvácená velebností tvarů valašské krajiny, její barevností v proměnách ročních období. Hlubokou sondou do života kraje byly obrazy valašských žen, které skryty pod gotickými šátky statečně nesly své tvrdé osudy. Jaroslava Hýžová zemřela ve Valašském Meziříčí a její ostatky jsou uloženy na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Její dílo je rozeseto po celém Valašsku, ale i mimo její rodný kraj.