Jindřich Růžička

Ratibořský rodák vystudoval střední školu elektrotechnickou, pracoval jako technik v rožnovské Tesle a ve Třinci, kam se i s rodinou přestěhoval.

Od mládí se rád toulal po hošťalovských a liptálských pasekách, při nichž mu učarovaly samorosty. S dřevořezbou začal v 60. letech, výtvarné nadání u něj objevil profesor Vladimír Pukl. Z počátečního koníčku se stal celoživotní zájem, kterému se začal naplno věnovat po r. 1989. V této době se přestěhoval zpátky do Ratiboře, kde si otevřel vlastní ateliér.

Věnoval se výhradně dřevořezbě, při níž mu bylo inspirací především Valašsko, rád vyřezával i bonmoty. Pravidelně se zúčastňoval setkání řezbářů Hejův nožík v Rožnově pod Radhoštěm a byl členem volného výtvarného sdružení Valašský názor, s nímž vystavoval r. 1996 v Hvozdné. Dále vystavoval např. v Bystřici pod Hostýnem, ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, ale také na Slovensku a v Polsku. Jeho dřevořezby zdobí řadu domácností a r. 2015 se v Ratiboři konala vzpomínková výstava jeho tvorby.