Vladimír Pukl

Grafik a malíř Vladimír Pukl se narodil na Hané v rodině zemědělce jako třetí z osmi dětí. Část dětství prožil u babičky v Brně. R. 1914 maturoval, ale i přes jeho nesporný výtvarný talent, poslali jej rodiče na brněnskou techniku. R. 1915 byl povolán na do armády a dostal se do Haliče, jižního Tyrolska a k Jadranu. R. 1917 byl raněn a zbytek války strávil v nemocnici v Jevíčku. Po válce se přihlásil na vytouženou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval u prof. Josefa Schussera. Z finančních důvodů studium nedokončil a dále se vzdělával sám. R. 1919 se oženil, jeho manželka Kama jej provázela po celý život.

Až r. 1929 se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl přijat Maxem Švabinským a absolvoval pod prof. T. F. Šimonem. Krátce vyučoval na gymnáziu v Nymburku, od r. 1935 až do uzavření vysokých škol působil jako asistent T. F. Šimona. V letech 1939-45 žil na Valašsku v Hošťálkové, na samotě zvané Kút. Zde měl ateliér a často u něj pobývali i jeho studenti, které jako profesor grafiky na AVU v Praze, jímž se byl od r. 1945, vychovával. Je autorem skript Příručka plastické anatomie pro výtvarníky. R. 1958 odešel do důchodu a definitivně zakotvil v Hošťálkové. Zemřel po delší nemoci ve fakultní nemocnici v Olomouci, urna s jeho popelem je uložena na hřbitově v Prostějově.

Výtvarná tvorba Vladimíra Pukla je ukotvena v tradicích českého baroka, neskrývá ale zájem o postavení člověka. Převažují statické náměty, dojmy z cest, architektura, zákoutí a rovněž ve figurálních kompozicích zaznamenává nejraději poklidné a idylické chvíle. V grafice se věnoval hlavně dřevorytu a barevnému leptu, věnoval se i sochařství, většinou vytvářel drobné plastiky z glazované pálené hlíny. Účastnil se řady výstav, mj. v Praze, Prostějově, Vsetíně, Brně či Valašském Meziříčí, část jeho díla je ve sbírkách Muzea regionu Valašsko, ale i u hošťálkovských sousedů.