Milan Rusinský

Milan Rusinský se narodil v Litovli. Od r. 1919 studoval reálku v Litovli, kde byl jeho otec profesorem, poté přešel do Moravské Ostravy. V letech 1927-31 vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a němčinu. Poté pobýval na studiích v Paříži, kde se mj. setkal se spisovatelem Iljou Erenburgem. Patřil mezi zakladatelské osobnosti ostravského rozhlasu, kde se od r. 1933 věnoval badatelské práci, divadelní kritice a publicistice.

V letech 1954-60 byl tajemníkem ostravské odbočky Svazu spisovatelů. V letech 1960-62 byl archivářem a kronikářem propagačního oddělení Vítkovických železáren Klementa Gottwalda. Poté až do odchodu do důchodu v r. 1969 byl zaměstnán jako bibliograf Krajské knihovny v Ostravě. Spoluinicioval založení Slezského ústavu a Památníku Petra Bezruče v Opavě. Příspěvky publikoval v řadě periodik. Napsal také několik knih, z nichž nejúspěšnější byl román Bludička slávy, a je autorem rozhlasové hry Ondráš. Zemřel v Ostravě.

Jeho život se váže s více regiony, rodnou Hanou, Ostravou, kde strávil většinu života, a konečně i s Valašskem, které si pro sebe oblíbil a stal se věrným přítelem jeho lidu, propagátorem a inspirátorem při mnoha osvětových a kulturních programech, které zde pořádal. Pro ostravský rozhlas objevil Adolfa Bognera a Miloše Kulišťáka, přednášel v řadě knihoven na Valašsku, vydal studii o Františku Horečkovi Návrat k domovu, o Josefu Strnadlovi Básník domova a dětství a o Bohumíru Četynovi Epik valašských rebelií.