Ilse Reiner-Eichnerová

Ilse Eichnerová se narodila ve Vsetíně v židovské rodině. Deset let žila s rodiči ve Vsetíně ve vile zvané Hubertus (na místě, kde je dnes hotel Vsacan). Od r. 1940 žila se svou matkou v pronajaté světničce u nádraží na Bystřice. Po zatčení rodičů žila s pečovatelkou a po jejich smrti (otec byl zabit, matka zemřela na tuberkulózu) byla umístěna do židovského sirotčince v Praze, kde si začala psát deník.

Následně byla transportována do Terezína a odtud do dalších koncentračních táborů (Osvětimi, Kurzbachu a Trachtenbergu), kde se setkala s Dr. Jos. Mengelem. Podařilo se jí uprchnout z pochodu smrti a nakonec ji zachránily české jednotky Červeného kříže. Byla jednou ze 132 přeživších dětí z 15 000, které byly poslány do Terezína. O válečných útrapách později napsala knihu Očima dítěte (2008, r. 2006 vyšlo v angličtině Troutgh the Eyes of a Child), jejíž součástí je i zmíněný deník tehdy jedenáctileté dívky Ilsy, který se stal autentickým svědectvím krutosti doby.

Po válce žila nějakou dobu znovu ve Vsetíně v rodině Františka Lukáše, s jehož dcerami se před válkou přátelila. Na podzim r. 1946 odjela ke svému strýci do New Yorku. Začala zde chodit do školy a pracovala na částečný úvazek v obchodu s oděvy. R. 1950 se vdala za o 11 let staršího Charlieho Reinera, který byl válečným hrdinou – podílel se na osvobození koncentračního tábora v Dachau. Do České republiky se vrátila až po sametové revoluci. Ilsa Reinerová je matkou dvou dětí a babičkou dvou vnoučat a žije v Atlantě v USA. O svých zkušenostech s holokaustem psala články a pořádala přednášky. R. 2011 jí bylo uděleno Čestné občanství města Vsetín a r. 2015 jí bylo ministrem zahraničí uděleno vyznamenání Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.