Blanka Andělová

Blanka Andělová, roz. Prokešová, se narodila na Vsetíně. Její otec, Ladislav Prokeš, pocházel ze Znojma a jako voják z povolání byl po Mnichovské dohodě převelen do civilní služby. Byl cestmistrem a na začátku 2. světové války přešel na Okresní úřad ve Vsetíně. Zde se zapojil do místního Sokola, kde potkal i svou budoucí ženu Karolínu. Oženil se a založil rodinu, ale působil také jako spojka partyzánů a byl blízkým spolupracovníkem Josefa Sousedíka. Dne 5. ledna 1945 byl Ladislav Prokeš zatčen a po výslechu odvezen do Kounicových kolejích v Brně. Zemřel v noci z 3. na 4. května 1945 v koncentračním táboře v Plattlingu.

Malá Blanka prožila dětství na Dušné v cestářském domku. Její otec tento dům využíval pro přepravování lidí přes hranice, ale také si nedaleko od něj vybudoval bunkr, který sloužil jako úkryt pro partyzány, kterým nevědomě nosila jídlo, protože si myslela, že to je jen hra jejího dědy. 

Blanka Andělová byla členkou Sokola, vystudovala průmyslovou školu a poté stavební fakultu vysokého učení technického v Brně. R. 1962 se provdala za Dušana Anděla, se kterým vychovala dvě děti. Vystřídala mnoho povolání, ale nejdéle pracovala jako vedoucí investičního odboru vsetínské nemocnice. 

Věnovala se regionální historii a svůj život zasvětila hledání informací kolem odboje na Vsetínsku. V uvolněných letech kolem r. 1968 získala desítky svědectví odbojářů. Byla zástupkyní Českého svazu bojovníků za svobodu, aktivně pracovala v dobročinných organizacích a byla také členkou komise sboru pro občanské záležitosti. Významně se podílela na vzniku knihy o vsetínské historii Život na Ohradě: dříve a dnes (2015). R. 2018 jí byla udělena Cena města Vsetína za r. 2017. Zemřela na Vsetíně po krátké nemoci.