Vojtěch Martínek

* 11.04.1887 Brušperk – † 25.04.1960 Ostrava

Působení: spisovatel, historik, pedagog

Narodil se v Brušperku u Frýdku-Místku. Vystudoval české gymnázium v Moravské Ostravě (1900-08) a jelikož pocházel z chudých poměrů, přivydělával si již v době středoškolských studií kondicemi a publikováním článků, povídek a básní. Na univerzitě v Praze studoval češtinu a němčinu (1908-13). Zapůsobili zde na něj zvláště profesoři Jaroslav Vlček, F. X. Šalda, T. G. Masaryk a František Drtina. R. 1912 pobyl semestr na univerzitě v Bonnu. Titul PhDr. získal 1916 prací Hálek a polský romantismus. R. 1914 nastoupil na učitelské místo na gymnáziu v Moravské Ostravě, kde učil (s přerušením 1941-45) až do svého odchodu do výslužby r. 1947, kdy byl na vlastní žádost penzionován.

Martínek byl mnohostranná osobnost s širokým záběrem. Navzdory křehkému zdraví pracoval všude, kde to vyžadoval život průmyslového kraje se složitými národnostními i sociálními poměry. Vyrostl z regionálního prostředí a zůstal mu věrný svou mnohotvárnou kulturní prací – kromě toho, že byl významným spisovatelem, angažoval se i jako kulturní pracovník, divadelní organizátor a dramaturg, literární historik a kritik a pomáhal vybudovat knihovnu ve Vítkovicích. Byl jednatelem a předsedou Moravského kola spisovatelů a členem České akademie věd a umění. Od r. 1946 byl předsedou Společnosti Petra Bezruče v Opavě a literární sekce Sdružení slezských umělců, po r. 1949 stál v čele ostravské pobočky SČSS. Zemřel v Ostravě.

Debutoval r. 1901 v časopise Jitřenka, pak publikoval nejvíce v Ostravském deníku a v řadě regionálních časopisů (např. Radhošť, Moravskoslezská revue, Věstník Matice opavské, Černá země, Naše Valašsko ad.). Jeho největší ctižádostí bylo stát se básníkem – např. sb. Zahrada (1917), Píseň o domovině (1937), Píseň nového dne (1952), ale nejtrvalejší hodnotu mají Martínkovy prózy – např. trilogie Černá země (1. díl Jakub Oberva – 1926, 2. díl Plameny – 1929, 3. díl Země duní – 1932), Povídka o Popelce (1926), Žena a peníze (1928), trilogie Kamenný řád (1942) ad. Je autorem pohádkových knih Duhový pták (1929; přeprac. a rozšíř. s tit. Čarovné kvítí, 1943), Knížka pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách (1930; přeprac. a rozšíř. s tit. U jasného plamene, 1946).

Hodně si všímal také valašské literatury – napsal monografie o Metoději Jahnovi a Františku Sokolu Tůmovi. Do Valašského Meziříčí jsou částečně umístěny jeho básně sb. Monology Jury Třanovského a v jeho knize Větévky jalovcové (1941) je Romance o Ondrášovi.

Zdroje a bibliografie:

Text: Slovník české literatury po roce 1945. 2006 [cit. 2014-01-23].
Fotografie: Autority. Souborný katalog ČR, Národní knihovna.
Další informace: Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985, s. 352-356, 417, 510, 511, 714.
Čeští spisovatelé literatury pro děti. Praha: Albatros, 1985, s. 250-254.
KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha: Orbis, 1945, s. 523-529.
MÁLKOVÁ, Iva, Svatava URBANOVÁ a kol. Literární slovník severní Moravy a Slezska: 1945-2000. Olomouc: Votobia, 2001, s. 184-186.
OBENAUSOVÁ, Světlana. Zasloužilý umělec Vojtěch Martínek: (11.4.1887 – 25.4.1960).
Personální bibliografie k 100. výročí narození. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1987, 73 s.
SLAVÍK, Bedřich. Písemnictví na moravském Valašsku. Olomouc: R. Promberger, 1947, s. 48, 61, 63, 155, 212, 244, 250, 251, 253, 264, 274, 277, 279, 284, 288-291, 315, 321, 339, 341-343, 383, 384, 397.
Slovník českých spisovatelů od roku 1945: díl 2. Praha: Brána, 1998, s. 34-37.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Kulturní zařízení města, 1998, s. 69.
SVOBODA, Jiří. Vojtěch Martínek. 1. vyd. 1982.
ŠULEŘ, Oldřich. Paměť domova. Opava: Optys, 1994, s. 25, 34, 36, 45, 46, 68, 69, 70, 73, 74, 77, 92, 108, 109, 182.
SLAVÍK, Bedřich. Vojtěch Martínek a jeho dílo. Naše Valašsko. 1937-1938, roč. IV, č. 3, s. 147-152.
V. Martínek. Plameny. Literatura. Naše Valašsko. 1929-1930, roč. I, č. 2, s. 95.
Vojtěch Martínek: Stavy rachotí. Literatura a umění. Naše Valašsko. 1940, roč. VI, č. 1, s. 47-48.
Vojtěch Martínek: U jasného plamene. Literatura. Naše Valašsko. 1946, roč. IX, č. 3, s. 141-142.
Kamenný řád. Česká televize [online]. ©1996-2014 [cit. 2014-01-23].
Slovník české literatury po roce 1945. 2006 [cit. 2014-01-23].
Wikipedie: otevřená encyklopedie: Vojtěch Martínek [online]. c2013 [cit. 2014-01-23].
Výběrová bibliografie: Černá země. Praha: Československý spisovatel, 1957. (3 samostatné díly)
Černá země: trilogie. Praha: Československý spisovatel, 1978, 661 s.
Dar hadího krále. 1971.Kamenný řád. 1977.
Kouzelná kniha českých pohádek. Brno: Computer Press, 2008, 304 s.
Metoděj Jahn. Praha: ČAVU, 1943, 46 s.
O královně života. 1981.
Od Ostravice k Radhošti: duchovní kultura kraje. Moravská Ostrava: Kulturní rada pro širší Ostravsko, 1941, 159 s. (spolu s Josefem Jurečkou)
Stavy rachotí. Praha: Československý spisovatel, 1987.
Větévky jalovcové. Ostrava: Profil, 1967, 165 s.
Voda z dračí studánky. Ostrava: Profil, 1969.
Čeněk Kramoliš. Naše Valašsko. 1932, roč. III, č. 4, s. 180-183.
František Horečka. Valašsko. 1954, roč. III, č. 1-4, s. 61-62.
František Sokol Tůma a Valašsko. Naše Valašsko. 1950, roč. XIII, č. 3 a 4, s. 147-157.
J. F. Karas. Naše Valašsko. 1931, roč. II, č. 2, s. 92-95.
Josef Kalus. Naše Valašsko. 1937-1938, roč. IV, č. 1, s. 14-18.
Kniha o památném Radhošti. Naše Valašsko. 1931, roč. II, č. 3, s. 151.
Otakar Bystřina. Naše Valašsko. 1931, roč. II, č. 3, s. 148-149.
Píseň o statečné horské dědině (báseň). Naše Valašsko. 1951, roč. XIV, č. 1 a 2, s. 59-60.
Vzpomínáme na Josefa Františka Karasa. Naše Valašsko. 1951, roč. XIV, č. 1 a 2, s. 24-27.