Jan Maniš

Narodil se v Růžďce, do Ratiboře se přiženil r. 1769, kdy si vzal za manželku Evu Kurátovou z Kobelného. V Kobelném měli i usedlost, v jejím místě stojí v současnosti památník Jana Maniše.

Zapojil se do boje valašských evangelíků za náboženskou svobodu, i s ostatními často podnikal cesty do Trenčína, nebo Těšína. Postupně se z něj stal významný kněz, své kazatelské knihy po bohoslužbě ukrýval u kořenů staré lípy v Ratiboři U Zemanů. R. 1777 se vydal do Vídně, kde bránil svobodu víry, avšak neuspěl. Poté žil v utajení, úřady na něj vypsaly odměnu 200 zlatých, až do r. 1779 se mu dařilo skrývat, poté byl ale zatčen u Těšína. Byl odvezen do Brna, vězněn a vyslýchán, následně odsouzen k tříměsíční práci v okovech. Poté byl i s manželkou deportován do Sedmihradska a jejich děti byly dány na katolickou převýchovu. Zemřel ve věku 35 let ve vyhnanství r. 1781, téhož roku vydal císař Josef II. toleranční patent.