Petr Křenek

Petr Křenek se narodil ve Velkých Karlovicích a svému rodnému kraji zůstal věrný po celý život. Měl pět bratrů, jedním z nich byl i spisovatel Jiří Křenek. Po studiích na pedagogickém institutu (obor matematika a hudební výchova) působil od r. 1965 jako učitel ve Valašských Kloboukách, r. 1967 začal pracovat jako redaktor propagace v nakladatelství Svět a doba (později Magnet) v Praze. K učitelskému povolání se znovu vrátil po dvou letech – učil v Liptále, ve Velkých Karlovicích, Karolínce a Novém Hrozenkově. Měl rád hudbu, ovládal hru na housle, klavír a cimbál.

Do české literatury vstoupil počátkem 70. let minulého století spolu s řadou dalších mladých prozaiků (např. Janem Kostrhounem, Jiřím Medkem a Jiřím Navrátilem). První povídku mu uveřejnil Československý voják, prózy a reportáže publikoval v Tvorbě, Zemědělských novinách, Mladém světě, Literárním měsíčníku a Nové svobodě. Řadí se k autorům, kteří byli svou tvorbou spojeni s rodným krajem a podobně jako jiní valašští spisovatelé pokračoval v tradici realistického zobrazení venkova.

Knižně debutoval románem pro mladé čtenáře Ondřejovo srdce (1977) a je autorem dalších tří knih pro děti a mládež – Devět Martinových dnů (1979), Lukášova naděje (1984), Nejlepší Cyrilův den (1985). Dále napsal povídkové knihy pro dospělé – Okamžik života (1978; zde vyšla jeho povídka Račie klepeto, známá z televizního zpracování pod názvem Javorová fujarka, a Květenství smrku (1983) a je autorem televizních a rozhlasových scénářů. Zemřel tragicky 5. listopadu 1983 při stavbě svého rodinného domku a je pohřben v rodné obci.