Jan Evangelista Trávníček

Jan Evangelista Trávníček se narodil v Drnovicích, v rodině cestáře Jana Trávníčka a Mariany, roz Klíčové. Měl sedm sourozenců, z nichž však dva zemřeli záhy po narození. Navštěvoval obecnou školu v Drnovicích a klasické gymnázium ve Vyškově, r. 1915 odešel na vyšší stupeň do Olomouce, po roce ale odešel a ve studii pokračoval externě až do maturity r. 1918. Měl vrozenou srdeční vadu a tak se na rozdíl od mnoha jeho spolužáků vyhnul válečným odvodům. Po válce studoval teologii v Brně, přes velmi dobrý prospěch r. 1920 opustil studia a poté začal působit jako pedagog v Moravském Krumlově a Šumicích u Pozořic, r. 1921 nastoupil na učitelské místo do Senice (dnes Valašská Senice), kde prožil téměř tři roky.

Krátce vyučoval ve Štítné nad Vláří a poté ve Slavičíně, kde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Helenou Reskovou (1906-1976), a po sňatku se r. 1925 usadil v Horní Lidči, kde získal místo řídícího učitele. Byl aktivním společenským pracovníkem, organizoval spolkový život na všech svých učitelských působištích, zejména však v Horní Lidči, kde byl také kronikářem obce. V areálu tamní školy je jeho památník.

Již během studií psal povídky do Našince, Občanských novin, Dne a Našeho domova a jiných periodik. Napsal také řadu vlastivědných článků a sborníků a knihy Pepina (1920), Bez srdce, Úsměv štěstí (obě 1921), Láska učitele kněze (1928), Na horách, v rukopisné pozůstalosti zůstala jeho díla Bludné lásky, Za svobodu, Zmařená naděje a další. Podílel se na vlastivědné příručce pro učitele základních škol, která byla vydána až v r. 1983. Zemřel ve Valašském Meziříčí. Jeho synem je literární teoretik a editor Mojmír Trávníček.