Jožka Nejedlá

Jožka Nejedlá, vlastním jménem Josefína Střechová (roz. Fassmanová) pocházela z rožnovské rodiny Fassmanů, která podnikala v papírnictví. Spisovatelka si pseudonym zvolila z úcty ke své babičce Josefíně Nejedlé. V Rožnově strávila dětství a dospívání, ale hned po sňatku následovala svého manžela Karla Střechu, soudce Nejvyššího soudu, do Brna. Snad právě odloučenost od domovského prostředí ji motivovala k literární tvorbě.

Nejčastěji psala drobné črty, při jejichž tvorbě čerpala inspiraci z rodného Rožnova, z rozhovorů s jeho obyvateli a z procházek po okolí, když sem jezdila na prázdniny. Drobné anekdotické příběhy a taškařiny, které zveřejňovala v novinách a časopisech, např. v Květech mládí, Dnu a Moravských novinách, byly svého času velmi oblíbené, reagovaly i na probuzený zájem o národopis Valašska.

Nejčastějšími náměty drobných literárních kreseb Jožky Nejedlé byly svatby, poutě, hospodářské besedy, milostné zálety, manželský život i všední radosti a starosti valašských venkovanů. Byly napsány svižně a humorně, s vtipnou karikaturou a figurkářským postřehem, autorce nechyběl ani cit pro nářeční výrazivo. Později vyšly některé její povídky také knižně – Humor z Valašska (1929) a Na valašských kotárech: humor z Valašska 2 (1933).

Manžel Jožky Nejedlé, soudce Karel Střecha, byl v době protektorátu zatčen a vězněn v Kounicových kolejích a tyto okolnosti zhoršily její vleklou plicní chorobu, kterou trpěla již ve 20. a 30. letech, a přidalo se i onemocnění srdce. Zemřela r. 1943 v Brně. Na sklonku života toužila najít odpočinek v rodné půdě, ale až r. 2006 byly její ostatky pietně uloženy na Valašský Slavín. Náhrobek nese titul „Spisovatelka Valašska“. R. 2019 vydalo město Rožnov její povídky v malém knižním tisku Co se kdy přihodilo ve městě i na pasekách (2019).