Tomáš Fryčaj

Tomáš Fryčaj byl jedním z prvních buditelů národního obrození na Moravě. Narodil se v Kelči v rodině řezníka, studoval u piaristů v Lipníku, filozofii v Olomouci a bohosloví v Brně. Po vysvěcení se stal kaplanem v Bystřici pod Hostýnem. R. 1789 byl z důvodu nemoci přeložen do Vídně, zde mu císař Josef II. přislíbil méně namáhavé místo, jeho zdraví však nebylo dobré, a proto odešel na předčasný odpočinek. Usadil se jako deficient v Brně, zde byl duchovním správcem v trestnici a překladatelem úředních listů a spisů. Vydával i psal české knihy pro Moravskoslezskou společnost, jejímž byl členem, a překládal kalendáře. Z Brna vedl obsáhlou korespondenci s českými vlastenci, především přítelem Galašem (jeho díla vydal v Muze moravské r. 1813). Po různých životních peripetiích byl až r. 1819 jmenován farářem, a to v Obřanech u Brna, kde působil 20 let, až do své smrti. Tomáš Fryčaj zemřel 28. června 1839 v Obřanech. Byl uložen na tamním hřbitově a jeho prostý železný kříž tu dodnes stojí.

K vlastenectví ho přivedla četba knih v brněnském semináři a šířil jej nejen z kazatelny. V roce 1778 vyšly v Olomouci jeho Písně duchovní. Ty později rozšířil a znovu vydal pod názvem Úplná kniha duchovních písní katolických (Brno, 1801), potřetí pod titulem Katolický kancionál (Olomouc, 1984). Katolický kancionál vyšel na tehdejší dobu v neslýchaném nákladu 60 000 výtisků. Vydával také poučné spisky týkající se hospodaření – v duchu „psát pro lid“ vydal podle německého vzoru Zrcadlo výborného sedlského obcování (přeložil zde práce F. J. Vaváka). Dále se zabýval pravopisem českého jazyka, ale na tomto poli velkého uznání nedošel – jeho Ortografie čili pravidla pravopisu moravskoslovanské řeči (Brno, 1820).