Josef Temnitschka se narodil ve Valašském Meziříčí, kde byl jeho otec starostou. Po skončení studia práv nastoupil r. 1837 k trestnímu soudu v Brně. V letech 1849-1854 pracoval v Malopolsku a Slezsku, mj. jako justiciář, tedy úředník s civilní soudní pravomocí na habsburských statcích. Následně se stal radou vrchního zemského soudu v Prešově, odkud se stěhoval do Krakova, kde zastával stejnou funkci jako na Slovensku.
Do českých zemí se nakrátko vrátil až r. 1868, když působil u vrchního zemského soudu v Praze. O tři roky později se stal dvorním radou Nejvyššího kasačního a soudního dvoru (Oberster Gerichts- und Kassationshof) ve Vídni. Při posledním návratu do Prahy se r. 1877 stal viceprezidentem zemského soudu a vrcholem jeho kariéry byl post prezidenta Vrchního zemského soudu v Čechách. V této funkci působil až do svého odchodu do penze r. 1890.
Dlouholetá služba na vysokých administrativních pozicích habsburského soustátí mu vynesla několik ocenění – Leopoldův řád, Řád Františka Josefa, jmenování tajným radou a také povýšení do šlechtického stavu – on i jeho potomci, mohli užívat titul svobodný pán (baron) Temnitschka a také držet erb.
Josef trávil penzi převážně v Brně u svého mladšího syna a r. 1893, dva roky před svou smrtí, sepsal dějiny apelačního soudu v Praze.
Text sestavil: Samuel Španihel, Muzeum regionu Valašsko.
Použité zdroje: REZEK, Antonín. Josef svobodný pán Temnitschka. Český časopis historický. 1895/3, s. 214.
STUPKOVÁ, Marie. Slovník představitelů soudní správy v Čechách v letech 1849–1918. 2015, s. 463.
Fotografie: Fotoarchiv Muzea regionu Valašsko, p.o.