Josef Belháč

Amatérský malíř Josef Belháč se narodil na Vsetíně v rodině dělníka a měl tři sourozence. Vyučil se zámečníkem, ale už jako školák rád kreslil a tato záliba jej provázela po celý život. S postupujícím věkem jeho díla dostávala téměř profesionální podobu, opíral o odbornou literaturu a pečlivě studoval reprodukce a originály mistrů. Sebevzdělávání chtěl završit studiem na Akademii výtvarných umění, kam jej doporučily i místní úřady, ale pro pokročilý věk, nebyl přijat. Zemřel na vleklou chorobu srdce, zůstala po něm vdova a syn.

Hlavním námětem jeho tvorby byla valašská krajina, zaměřoval se na zachycení jejích svérázných rysů v různých ročních obdobích. Jeho doménou byly především typické valašské chaloupky, kostelíky a zvoničky a tichá zákoutí. Dalším výrazným inspiračním zdrojem mu bylo město Vsetín, často jej bylo možné spatřit i na Bystřičce, ve Valašském Meziříčí či Rožnově pod Radhoštěm. Z malířských technik si nejvíce oblíbil akvarel a perokresbu.

Jeho díla jsou roztroušena v soukromých sbírkách po celé republice a a jsou cenný dokumentem Valašska 20. a počátku 30. let 20. století. R. 1987 byla na Vsetíně uspořádána výstava obrazů z jeho dochované pozůstalosti v Malé galerii Okresní knihovny.