František Demel

František Demel se narodil v rodině soustružník a dýmkáře Františka Demla st. (1855–1894), velkého propagátora sokolských myšlenek a spoluzakladatele sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Studoval na  místním gymnáziu, r. 1904 maturoval a o rok později složil maturitní zkoušku na učitelském ústavu v Kroměříži. Působil na školách v Halenkově, Krásně nad Bečvou, Hrachovci, Křivém a na Vsetíně. V první světové válce byl raněn a dostal se do ruského zajetí. Poté bojoval v ruských legiích s nimiž prošel Sibiří a r. 1920 se vrátil do vlasti. Od r. 1920 působil jako odborný učitel na měšťanské škole Valašském Meziříčí, později se stal jejím ředitelem. Jako pedagog se věnoval především matematice, spolu s A. Matolínem vypracoval Trojdílnou početnici pro ménětřídní školy obecné, zvláště jednotřídní. Rozsáhlé znalosti měl i v botanice a geologii.

Byl veřejně činný, přičinil se o zřizování knihoven v meziříčském okresu, organizoval besedy a sám často přednášel. Aktivně působil v mnoha společenských organizacích, např. v Československé obci legionářské, v pěveckém sboru Beseda aj. Nejvíce se ale věnoval práci v Sokole, kde byl pokladníkem a 11 let starostou. Propagoval a organizoval tábory pro sokolskou mládež. Je autorem statí Proč mám rád naše sokolské divadlo (1934) a Co víme o prvním divadelním představením (1947). Zasloužil se o vydání sborníku Hrst vzpomínek na poslaneckou činnost T. G. Masaryka na Valašsku. V rukopise zůstal jeho Památník TJ Sokol ve Valašském Meziříčí a paměti z doby okupace – Valašské Meziříčí ve spárech hákového kříže.