Břetislav Bartoš

Břetislav Bartoš, známý valašský malíř, se narodil r. 1893 ve Frenštátu pod Radhoštěm. Jeho otec Jan Bartoš byl talentovaným malířem pokojů a také autorem výzdoby horské útulny Šumná na Pustevnách. Od r. 1909 studoval Břetislav Bartoš na pražské Akademii výtvarných umění v Praze pod dohledem profesorů Bukovance, Pirnera a Schwaigera.

Již v této době vznikla některá z jeho známých děl – Ležící Valach, Rodiče, Zbojníci, Tichavská Hůrka, Chalupy na Kazbachu a další. Později se stal členem uměleckého spolku Koliba (moravského protějšku pražské Umělecké besedy).

Po vypuknutí 1. světové války odešel k 100. pěšímu pluku a r. 1917 se přidal k československým legiím v Itálii. Podpořen generálem Anderou Grazianim maloval na frontě obrazy z válečného prostředí – Odpočinek zákopníka, Na hlídce, Sluha – bratr Fajfka a další.

Po válce pracoval nějaký čas pro Kancelář Československých legií v Praze, ale r. 1920 se vrátil zpět do  rodného kraje, kde i nadále pokračoval v malbě – z této doby pocházejí obrazy Černá země, Peklo, Žena s děckem, Návrat z pole a další. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče a R. Parma vydal na pohlednicích jeho krojové studie pod názvem Valašské písničky.

V dílech Břetislava Bartoše převažuje barva nad kresbou a spíše střízlivé tóny hraničící až se zemitostí. Jeho obrazy mají často symbolický podtext, vyjadřují tíživou sociální situaci a občas se objevuje i revoluční tématika. Zatímco ve svém raném období maloval spíše zbojníky, v pozdější fázi jsou hlavní představitelé jeho obrazů lidé z šachet a hutí.

R. 1921 se oženil s Helenou Tučnou, ale r. 1923 onemocněl plicní tuberkulózou. Následně se přestěhoval do Dolních Mokropes u Prahy a tam r. 1926 na nemoc ve svých 33 letech zemřel. V rodném Frenštátu pod Radhoštěm byl na jeho počest vystavěn památník.