Metoděj Kubáň

Metoděj Kubáň se narodil v Horní Bečvě jako prvorozený syn půlpasekáře Josefa Kubáně a jeho manželky Anny, roz. Kožušníkové. V době jeho studií na českém gymnáziu v Místku, kam nastoupil r. 1895, se rodina přestěhovala do Palkovic, kde zakoupila mlýn. R. 1904 začal studovat teologickou fakultu v Olomouci. Svou první mši, tzv. primici, Metoděj Kubáň konal v klášterním kostele sv. Kateřiny v Olomouci dne 6. července 1908. Během studií semináře zakládal venkovské knihovny a i po vysvěcení byl poslán jako kooperátor do německého prostředí Horního Města u Rýmařova, kde pokračoval v osvětové a kulturní práci.

V době 1. světové války byl polním kurátem vojenských nemocnic na několika frontách, nejdéle pobyl v Albánii, kde jako duchovní i jako ošetřovatel pomáhal stovkám vojákům a obstarával i administrativní práce. R. 1919 vstoupil do československé armády a začal působit jako duchovní správce vojenské posádky v Žilině a procházel i dalšími posádkami na Slovensku a Podkarpatské Rusi. R. 1929 byl ustanoven knězem v kostele v Josefově, kde jako duchovní podplukovník působil až do r. 1934. R. 1935 se stal přednostou oddělení vojenské duchovní správy při Ministerstvu národní obrany v Praze. R. 1938 jej prezident Beneš povýšil do vojenské a arcibiskupem kardinálem Kašparem byl jmenován generálním vikářem československé branné moci a jako ministerský rada bydlel v Praze. Papežem byl poctěn hodností papežského preláta.

Od počátku okupace pracoval Metoděj Kubáň v domácím odboji a nebál se projevovat své protinacistické postoje. Na základě udání německého kněze Josefa Hassana byl Metoděj Kubáň 27. srpna 1940 zatčen gestapem a vězněn v Budyšíně. Následně byl převezen do koncentračního tábora v Dachau (Německo), kde zahynul. Byl mimořádnou osobností, pociťoval sounáležitost s rodným krajem a rád se s přáteli, mezi kterými byl i básník Petr Bezruč, procházel v době dovolené po Beskydech a Valašsku. Je pohřben na hřbitově v Palkovicích.