Alois Mikyška

Alois Mikyška, dlouholetý starosta Valašského Meziříčí a právník, byl pro svůj vliv a ekonomickou moc přezdíván „valašský král“, „valašský pánbíček“ nebo „vévoda z Mezopotámie“ (tedy z Meziříčí). Narodil se v Olbramkostele u Znojma. V Brně vystudoval střední školu, poté odešel na práva ve Vídni, ale navštěvoval i Olomouc, Štýrský Hradec a doktorát získal na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Po praxi ve Vídni si r. 1863 otevřel advokátní kancelář ve Valašském Meziříčí jako z prvních advokátů na východní Moravě. Brzy se účastnil velmi aktivně českého společenského života města a ovlivnil vznik řady spolků, např. Sokola, hasičského sboru, Muzejní společnosti ad. Měl významný podíl na založení gymnasia a Odborné školy pro zpracování dřeva, jakož i postavení budovy pro tyto školy. Zasadil se o regulaci vodních toků na Valašsku a zasloužil se o zřízení parků Botaniky a Abácie a o výstavbu Husovy ulice.

Vstoupil i do vysoké politiky, stal se poslancem zemského směnu v Brně (1873) a posléze říšské rady ve Vídni (1879). Od r. 1890 byl starostou Valašského Meziříčí a po celý život se snažil o zvýšení životní úrovně prostých Valachů, na jejichž problémy upozorňoval i na říšském sněmu. Za svou činnost získal řadu ocenění – např. rytířský kříž řádu Františka Josefa.

Mikyškův tragický pád souvisel s Občanskou záložnou, která byla ve městě zřízena již r. 1869 a jejímž byl ředitelem. Po řadu desetiletí byla oblíbeným finančním ústavem v kraji a její nečekaný pád r. 1903 připravil velké množství občanů o uložené úspory a v očích většiny obyvatel změnil pohled na samotného Mikyšku. Ze zbožňovaného a oslavovaného valašského krále se stal rázem zločinec. Jeho sebevražda 4. září 1903 na statku na Brňově se na dlouhá desetiletí stala přiznáním viny na pádu záložny, byť k řádnému vyšetření jeho podílu na pádu záložny nedošlo.

Nejznámější památkou na Mikyšku zůstal ve městě tzv. Mikyškův dům (1874) na nynější Poláškově ulici, jehož autorem je architekt a Mikyškův přítel Antoním Gruška, který projektoval mimo jiné také budovu valašskomeziříčského gymnasia. Od r. 1996 se zde nachází Obchodní centrum Antonín Cimala a starší občané města si v domě pamatují ještě školská zařízení.