Jan Adam z Víckova

Jan Adam z Víckova Prusinovský pocházel ze starobylé evangelické šlechtické moravské rodiny, která byla spřízněna s Nekši z Landeku a na Vsetíně. Měl se stát dědicem vsetínského panství, ale jeho teta, Lukrécie Nekšovna, se snažila zajistit jmění pro svého manžela Albrechta z Valdštejna a vrozená Janova štědrost a lehkovážnost jí to umožnily.

R. 1610 se Jan Adam na zámku Žamberku oženil s paní Marianou z Bubna, sestřenicí Jana mladšího z Bubna, který byl plukovníkem českých stavů a pozdějším významným emigrantským bojovníkem. Měli spolu dvě děti, dceru Annu Sabinu a syna Karla Lva. Jan Adam se aktivně zapojoval do politiky a veřejného života. Kolem r. 1616 byl členem moravského zemského soudu a aktivně účastnil jeho jednání. Po r. 1618 byl jedním z vůdců radikálního křídla moravské stavovské opozice proti císaři.

V době Bílé hory stál Jan Adam na straně české šlechty, po Valdštejnově přechodu do druhého tábora uplatnil nárok na Vsetínské panství a Lukov, na který se poté i s rodinou přestěhoval. Pan Jan Adam měl z důvodů politických i náboženských pochopení pro požadavky Valachů, kteří se tehdy bouřili proti habsburské moci a náboženskému pronásledování.

Stál na straně Jindřicha Matyáše Thurna a Ladislava Velena ze Žerotína. Porážka stavovských vojsk v bitvě u Bílé hory 1620 přiměla Jana Adama ke stažení na Moravu, kde stanul v čele Valašských povstání, při nichž spoléhal na pomoc sedmihradského knížete Betlena Gabora. Jeho naděje se však nevyplnily, což jej nakonec přivedlo k emigraci, v jejímž rámci podnikal diplomatické cesty do Uher, Slezska, Německa a Nizozemí. Na Moravu se vrátil v r. 1626 a za dánské války stál často v čele valašských povstání.

K pánu z Víckova se tehdy hlásilo na 4000 Valachů. Když Betlen Gabor opět neposlal slíbenou pomoc, skončila dánská válka neúspěchem. Pan Jan Adam z Víckova patřil k těm, kteří bojovali do posledních sil. V r. 1627 o něm mizí zprávy. Patrně zahynul někde ve valašských horách, kde byl tajně spolubojovníky pohřben.