Ivo Odehnal

Ivo Odehnal se narodil ve Valašských Kloboukách v rodině soudního úředníka a vyrůstal na zemědělské usedlosti svého dědečka, který byl kolářem. Ve svém rodišti absolvoval nejdříve měšťanskou školu a poté gymnázium (maturoval r. 1954). Krátce studoval na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, poté pracoval jako inspektor státních příjmů a po povinné vojenské službě vystudoval v letech 1957-62 obor filozofie – dějepis na MU Brno (dříve UJEP). V 70. letech studoval jako třetí obor češtinu.

Pracoval jako odborný asistent na katedře filozofie Vysokého učení technického v Brně. R. 1968 obhájením doktorské práce získal titul PhDr. V r. 1969 byla jeho vědecká aspirantura přerušena a v letech 1970-79 učil na učňovské škole v Brně. V letech 1979-89 byl ředitelem nakladatelství Blok v Brně, v 90. letech zřídil a vedl brněnskou pobočku nakladatelství Fortuna Print. R. 1999 odešel do důchodu a pokračuje v básnické tvorbě a též v tvorbě pro děti. Kromě adaptací básnických knížek zaujaly původní tituly Rozpustilá písmenka (1. vyd. 1983) a Kozí balet (2016). Žije v Brně, jeho ženou je PhDr. Alena Odehnalova, gymnaziální profesorka, autorka učebnic Vybrané kapitoly z dějin kultury (1999, 2006) pro studenty středních škol.

Básnicky debutoval r. 1961 v Červeném květu (Ostrava) a r. 1964 získal 1. cenu v anonymní soutěži pro mladé autory VII. Bezručovy Opavy. Přispíval do novin a časopisů (např. Plamen, Host do domu, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, Host, Tvar aj.) a za svou poezii získal několik ocenění – cenu Proseč Terézy Novákové (1970), krajskou cenu Jiřího Mahena (1975), Cenu nakladatelství Melantrich (1982), Literární cenu Friedricha Nietzscheho (2001) a mezinárodní cenu Literární žezlo (2011), udělenou v makedonské Skopji. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí (publicistické scénáře) a jeho verše byly mj. realizovány v pražském divadle Rubín a poetické vinárně Viola.

Knižně vstoupil do české poezie sbírkou Hladné pusté (1970) a rodné Valašsko je přítomno v téměř každé vydané sbírce. Téma dominuje ve dvou valašských svitách obsažených v básnické skladbě Šaman z kančích hor pouští žílou motýlům paměti (2013). Výbor z veršů Hnízdo srdce (2017, 2. vyd. 2019) pak obsahuje básně věnované přímo rodnému městu a valašské krajině, s akcentem na rodové tradice a životní styl předků.