František Hanus

Zasloužilý národní umělec František Hanus se narodil v Krásně u Valašského Meziříčí a studoval gymnázia ve Valašském Meziříčí, Vsetíně a Skalici. Ve volném čase začal hrát divadlo, věnoval se ale i řezbářství a prodával také na jarmarcích, kde zpíval, tančil a stepoval. R. 1941 absolvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Hrál v divadle Anny Sedláčkové, pak v pražské Uranii, po r. 1945 v Činohře 5. května. Byl ředitelem divadla v Teplicích, Karlových Varech i v Praze (do r. 1948). V letech 1952-84, do odchodu na penzi, byl členem pražského Divadla na Vinohradech.

R. 1953 začala jeho spolupráce s televizí, hrál v řadě seriálů a také ve filmu. Zpracoval dějiny ochotnického divadla ve Valašském Meziříčí, sokolského divadla, Dělnické scény a studentského divadla. František Hanus patřil mezi velké propagátory Valašska. R. 1984 realizoval spolu s ostravským televizním studiem pořad Úsměvy Valašského Slavína, věnovaný významným osobnostem Valašska, Valašsku věnoval i řadu rozhlasových pásem. Za své herectví byl vyznamenán titulem Zasloužilý umělec (1972) a Cenou Svazu českých dramatických umělců (1978). Zemřel v Praze. Jeho hrob se nachází v pražských Dejvicích a symbolický ve skanzenu rodného kraje v Rožnově pod Radhoštěm.

Herecká filmografie (výběr):
Pražský flamendr (1941); Řeka čaruje (1945); Poslední mohykán (1947); Harmonika (1947); DS – 70 nevyjíždí (1949); Pyšná princezna (1952); Písnička za groš (1952); Byl jednou jeden král… (1954); Zaostřit, prosím! (1956); Na Žižkově válečném voze (1967).