Ratiboř

Obec leží 6,5 km západně od Vsetína v Hostýnských vrších, nadmořská výška obce je 343 m. V obecní pečeti z r. 1748 je květ lučního zvonku, znak obsahuje tři květy zvonku a královskou korunu.

Poprvé je jméno Ratiboř zmíněno r. 1306 v listině českého krále Václava III., v níž založil na soutoku Ratibořky a Bečvy cisterciácký klášter Thronus Regis (Králův trůn), k jehož výstavbě ale nedošlo. Je ale pravděpodobné, že potok Ratibořka byl pojmenován podle již existující osady. Další podoby jména: Ratibor (1306), Ratiborz (1505), Ratiboř (1548), Ratiborž (1670, 1751), či Ratiborsch (1872).

Historie

R. 1516 bylo ve vsi 11 usedlostí a r. 1585 se v Ratiboři připomíná vrchnostenský dvůr. R. 1644 bylo v Ratiboři již 27 usedlostí, ale kvůli účasti ve „valašských povstáních“ za třicetileté války byli 4 majitelé usedlostí popraveni a jeden zahynul v bojích. Dle urbáře vsetínského panství z r. 1657 bylo v Ratiboři 14 sedláků, 13 podsedníků a dvůr velkostatku Vsetín. V letech 1849-1909 náležela Ratiboř k politickému okr. Valašské Meziříčí a k soudnímu okr. Vsetín, od r. 1909 náleží k okr. Vsetín. Do r. 1949 náležela k Ratiboři i levá část Semetína.

Farnost a školství

Před r. 1781 obyvatelé vsi náleželi k obvodu římskokatolické farnosti v Pržně, ale téměř všichni byli obyvatelé tajnými evangelíky, v Ratiboři žil a působil i významný evangelický kněz Jan Maniš. Po vydání tolerančního patentu se většina obyvatel přihlásila k luterské konfesi, r. 1782 byl v Ratiboři postaven dřevěný kostel bez věže a r. 1783 zděná fara. Nynější zděný kostel v Ratiboři byl postaven v letech 1842-1861. Jako památka je chráněn kámen zazděný za oltářem, v němž byly za pronásledování evangelíků ukrývány náboženské knihy. R. 1900 bylo v Ratiboři 1 291 evangelíků, 171 katolíků a 7 židů.

První školní budova byla postavena r. 1783 v místech dnešní evangelické fary. R. 1867 byla postavena nová školní budova a na jejím místě byla r. 1929 postavena škola nynější.

Hospodářství

Ve 2. pol. 19. století emigrovaly desítky rodin do Texasu. V obci byla rozšířena domácí výroba kapesních nožů, dřevěného nářadí, metel, košů a špejlí. R. 1881 byla v Ratiboři zřízena pobočka Kohnovy továrny na nábytek, dále zde měla provoz Thonetova parní loupárna proutí. K r. 1911 se v obci uvádí tyto živnosti: 5 hostinců, 2 kováři, 3 krejčí, 1 mlýn s pilou, 4 obchody se dřevem, 5 obchodů se smíšeným zbožím a 1 se střižným, 1 obuvník, 2 pekaři, 1 sedlář a 1 porodní asistentka. Od 30. let byla v obci výrobna dřevěných hrábí a vidlí a od r. 1938 pila.

Spolky a občanská vybavenost

Od r. 1890 zde působil Sbor dobrovolných hasičů, dále místní skupina Družiny čs. válečných poškozenců (zal. 1925), Sportovní klub Valašská unie (zal. 1944) a Ochotnický kroužek (zal. 1947).

Ve 30. letech byla provedena elektrifikace středu obce, otevřeno kino a zřízen rozhlas. Mnozí obyvatelé dojížděli do továren ve Vsetíně a v Jablůnce. R. 1945 odešlo na 90 rodin do českého pohraničí, hlavně do okr. Vítkov, Odry, Znojmo a Šumperk. K 1. 1. 2020 žilo v Ratiboři 1847 obyvatel.