Miloš Boria

Miloš Boria (celým jménem Miloslav Fortunát Boria) se narodil v Uherském Hradišti jako poslední, šesté, dítě obuvníka, městského sluhy. Studoval na českém gymnáziu a na dvouleté obchodní škole v Uherském Hradišti. Za první světové války byl na ruské frontě. V umělecké činnosti jej podporoval jeho starší bratr Antonín – právník, který mu umožnil studia v Praze, kde Miloš Boria krátce navštěvoval Akademii výtvarných umění a následně docházel do ateliéru Jana Zrzavého. R. 1927 krátce pobýval i v Paříži, kde se seznámil s Picassem, a ve Vídni. Od r. 1923 žil na Vsetínsku, kde ovlivněn francouzskou malbou vytvořil řadu pozoruhodných obrazů, které i dnes překvapují svou moderností a kvalitou. Většinu života prožil v bídě, Boriova tvorba a umělecké směřování prošly dlouhým vývojem, který však nikdy nebyl ukončen kvůli jeho předčasnému úmrtí na tuberkulózu ve Vsetíně, zůstala po něm manželka, učitelka Drahomíra Boriová.

Vsetínské muzeum má ve svých sbírkách jeho pozůstalost. Jediná samostatná výstava realizovaná za jeho života proběhla v prosinci 1927 v Uherském Hradišti. Společná výstava valašských výtvarníků ve Vsetíně r. 1930 při Národopisných slavnostech pro něj byla naprostým neúspěchem – příliš se ve svém výtvarném vyjadřování lišil od soudobých tvůrců. Zůstal zapomenut až do r. 1964, kdy kurátor Vilém Jůza připravil výstavu jeho díla v galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti.