Zdeněk Kašpar se narodil v obci Jasénka (nyní místní část Vsetína). Vyrůstal v muzikantské rodině, na housle se učil hrát od 7 let u svého otce, později u vsetínského varhaníka Augustina Blahutky, žáka Leoše Janáčka. Absolvoval Masarykovo reálné gymnázium ve Vsetíně a poté vystudoval Pedagogický institut v Gottwaldově (nyní Zlín). 41 let působil jako učitel a ředitel na základních školách ve vsetínském okresu (nejdéle na ZŠ ve Vsetíně-Luh – od r. 1966 až do důchodu). Hudba jej provázela celý život, absolvoval Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor dirigentství pěveckého sboru a orchestru.
R. 1944 inicioval vznik souboru valašských písní a tanců Jasénka, který pojmenoval po rodné obci. V souboru hrál na housle, zpíval a r. 1950 se stal primášem. Soubor Jasénka se pod jeho vedením brzy dostal do povědomí široké veřejnosti a dodnes patří k nejznámějším a nejvýznamnějším folklorním souborům na Moravě. Valašský folklor přiblížil divákům nejen po celé naší zemi, ale i na velkém množství zahraničních festivalů a přehlídek, ze kterých si Jasénka přivezla mnohá ocenění. Zdeněk Kašpar byl také zakladatelem cimbálových muzik Malá Jasénka (dnešní Jasan) a dalších dvou dětských skupin Malá Jasénka.
Valašským lidovým písním zasvětil celý život. Jako mladý učitel působil ve Velkých Karlovicích, kde začal svou sběratelskou činnost. Zaznamenal a zapsal velké množství valašských písniček, které by jinak zůstaly v zapomnění. Rovněž našel a uvedl na repertoár Jasénky točivý tanec zvrtaný a písničky k němu. V rodinném archívu po něm zůstalo více jak 4000 záznamů písniček, návrhy scénářů k lidovým zvykům spojených s přírodním kalendářem. Soubor stále těží z jeho sběratelské činnosti, hudebních úprav a nápaditých aranžmá.
Podílel se i na vydavatelské činnosti. Sám připravil k vydání několik sbírek a přispíval do národopisných časopisů, zejména Doliny Urgatiny a sborníku národopisných studií pod názvem Valašsko. Vždy dbal na stylovou čistotu a maximálně kvalitní interpretační provedení nejen muziky, ale i tanců. Vychoval a ovlivnil řadu muzikantů, zpěváků a tanečníků a zůstane vzorem pro mnohé následníky.
Pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem Ostrava (hudebně i scenáristicky se podílel na řadě televizních pořadů). V roce 1988 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Zdeněk Kašpar se stal pojmem již za svého života nejen mezi znalci folkloru, ale i u příznivců kvalitní folklorní muziky. Zemřel ve Vsetíně 19. listopadu 2002. V lednu 2003 získal In memoriam titul čestného občanství města Vsetína. 3. července 2004 mu byla odhalena pamětní deska na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. Jejím autorem je akademický sochař Miroslav Machala, také rodák z Jasénky.
Text: MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s.130.
Zdeněk Kašpar. Občanské sdružení Jasénka [online]. [cit. 2013-06-26].
Fotografie: Občanské sdružení Jasénka [online].
Další informace: KAŠPAROVÁ, Klára. Ohlédnutí za oslavou aneb vzpomínka na jubilanta Zdeňka Kašpara. Valašsko: vlastivědná revue. 2006/1, s. 51.
KAŠPAROVÁ, Klára. Staříčkovi na památku. Valašsko: vlastivědná revue. 2003/1, s. 44-45.
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010. s. 15.
Letokruhy aneb Vzpomínka na Zdeňka Kašpara. Vsetínské noviny. 2012, č. 20 (2.11.2012), s. 6.
MALINA Dalibor. Co je valašský muzikant . Naše Valašsko. 1995, roč. 3, č. 21 (23.5.1995), s. 5.
MATUŠŮ, Jaromír. Až půjdu z Jasénky, budú mně pěkně hrát. ZVUK. 2004, léto, s. 24-25.
MATUŠŮ, Jaromír. Významné osobnosti našeho města: Zdeněk Kašpar. Zpravodaj města Vsetína. 2000, č. 4, s. 14-15.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001. s.130.
PIPEREK, Lubomír F. Život jako housle. Valašsko: vlastivědná revue. 2000/1, s. 58-59.
PLAČKOVÁ, Lenka. Óda na Valašsko dosud nebyla nastudována. Naše Valašsko. 2004, roč. 2, č. 174 (28.7.2004), s. 4.
Zdeněk Kašpar. Občanské sdružení Jasénka [online]. [cit. 2013-06-26].
Zdeněk Kašpar zasloužilým umělcem. Zpravodaj města Vsetína. 1988, č. 6, s. 17.
Výběrová bibliografie: Čí je to svaďběnka: valašské svatební písně ze Vsacka. Zlín: Středisko kulturních služeb, 1991.
Padesát valašských písní ze Vsetína. Vsetín: Krajské kulturní středisko, 1982.
Valašský zpěvník: pro školy vsetínského okresu. Vsetín: Středisko služeb školám, 1999.
Zahraj ně, hudečku: valašské tance z rukopisných sběrů Zdeňka Kašpara. Vsetín: Občanské sdružení Jasénka, 2006.
Muzejní zpěvníček valašských pěsniček. Valašsko: vlastivědná revue. 1999/1, s. 52.
O jedné karlovské pěsničce. Dolina Urgatina. 1950, roč. IV, č. 1-2, s. 36-37.
O našich písničkách. Dolina Urgatina. 1946-1947, roč. I, č. 3, s. 59-60.
Od píšťal a gajd k cimbálové muzice. (Příspěvek k historii lidových hudeb na Vsetínsku) Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 1966, roč. X, s. 83-91.
Po stopách starobylosti valašské písně. Dolina Urgatina. 1951, roč. V, č. 1-2, s. 16-19.
Ze Vsetína do Bukurešti. Hlídka lidové tvořivosti. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 1953, roč. II, č. 1-4, s. 106.
Přes Javorník chodník. Brno: Gnosis, 2000.
Trvalky. Valašské Meziříčí: LM music, 1998.