Záviš Kalandra

Záviš Kalandra se narodil ve vzdělané rodině frenštátského lékaře Břetislava Kalandry (jednoho z valašských přátel T.G. Masaryka). Byl nejstarším ze čtyř dětí (bratři Břetislav a Dušan, sestra Drahomíra). R. 1912 se celá rodina přestěhovala na Vsetín, kde získal jeho otec místo. MUDr. Břetislav Kalandra byl známý lékař „lidumil“ a po celý svůj život se snažil o zlepšení situace dělníků. Záviš prožil mládí ve Vsetíně, navštěvoval reálné gymnázium ve Valašském Meziříčí, jelikož býval často nemocný, poslali jej rodiče k příbuzným do Jindřichova Hradce, kde taky chodil na gymnázium. Maturoval však ve Valašském Meziříčí r. 1921. Na Karlově univerzitě v Praze studoval klasickou filologii a antickou filozofii. Studium zakončil skvělou disertační prací o Parmenidovi, vysoce hodnocenou ještě po mnoha letech filozofem Janem Patočkou. Ve studiích poté pokračoval i na Berlínské univerzitě.

Politické přesvědčení ovlivněné sociálními snahami jeho otce odklonilo Záviše Kalandru od slibné vědecké kariéry a přivedlo jej do řad levicových intelektuálů. Již za studií se s přáteli O. Peclem, J. Hustopeckým, M. Třískalou věnovali studiu marxismu a společně založili r. 1922 Socialistické studentské sdružení ve Valašském Meziříčí. R. 1923 vstoupil do komunistické strany a v letech 1926-27 se stal jedním z vedoucích funkcionářů Komunistické studentské frakce (Kostufry). Kalandra byl poté řadu let redaktorem Tvorby, Rudého práva a Halo novin. Kromě marxistické filosofie se zabýval i dalšími filosofickými směry, estetickými problémy, staršími českými dějinami a pod vlivem S. Freuda i psychoanalýzou. Napsal i řadu článků odhalujících pravdu o občanské válce ve Španělsku a zákulisí moskevských procesů, za což byl r. 1936 vyloučen z komunistické strany.

R. 1939 byl zatčen gestapem a celou válku prožil v koncentračních táborech Ravensbrück a Sachsenhausen. Po válce vstoupil do sociálně demokratické strany a věnoval se publicistice (týdeník Cíl, časopis Slovo pracujícím), historii a další vědecké práci. Jeho nejvýznamnějšími díly z té doby jsou historické studie České pohanství (1945) a Zvon slobody (1948, vydal pod pseudonymem Juraj Pokorný). Je autorem 8 samostatných děl a více než 570 článků a studií.

R. 1949 byl komunistickou bezpečností uvězněn a v prvním velkém procesu u nás v režii GPU odsouzen k trestu smrti (8. června 1950) spolu s Miladou Horákovou, Janem Buchalem a Oldřichem Peclem. 27. června 1950 byl Záviš Kalandra popraven. Na rodinné hrobce na vsetínském hřbitově je symbolicky uvedeno jeho jméno.

Jeho dílo je velmi rozsáhlé, jeho práce však byla po desetiletí umlčována. Rozsudek nad Závišem Kalandrou byl zrušen r. 1969, plně rehabilitován byl tento český estetik, historik, publicista, divadelní a filmový kritik, překladatel až r. 1991 a získal in memoriam Řád T.G. Masaryka 1. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. R. 1990 byla přejmenována na Vsetíně-Rybníkách ulice Mičurinova na ulici Záviše Kalandry.