Vojtěch Jasný se narodil v Kelči u Valašského Meziříčí. Jeho otec, Vojtěch Jasný st., byl kulturním pracovníkem a zahynul v Osvětimi. Vojtěch Jasný absolvoval valašskomeziříčské gymnázium a studoval kameru na FAMU u profesora Plicky. Na fakultě se seznámil s Karlem Kachyňou a natočili spolu několik dokumentů a filmů (např. Není stále zamračeno, 1950). Zpočátku je provázela přízeň vládnoucího režimu, do jehož služeb se zapojili i svými dalšími projekty. Jeho samostatným debutem byly Zářijové noci (1956), film natočený podle stejnojmenné hry Pavla Kohouta. Jistou vzpomínkou a holdem rodičům pak byly jeho filmy Touha (1958) a Přežil jsem svou smrt (1960). Velký ohlas měla filozoficky laděná pohádka Až přijde kocour (1963), za kterou získal ocenění v Cannes. Do povědomí filmových diváků i dějin české kinematografie se Vojtěch Jasný asi nejtrvaleji zapsal jako autor filmu Všichni dobří rodáci (1968). Film přišel do kin r. 1969 a než byl jako politicky škodlivý stažen z distribuce, viděl jej skoro milión lidí a rovněž byl oceněn v Cannes.
Na začátku 70. let byl Jasný vyzván k tomu, aby se zřekl svých posledních děl. Odmítl, a tak nikdy nedošlo k realizaci filmu Falstaff s Janem Werichem v hlavní roli a rozpracovaný film Psi a lidé (1971) dokončil někdo jiný. Jméno Vojtěcha Jasného mělo být vymazáno z české kultury a všechny filmy byly staženy. Pokud chtěl pokračovat ve filmové režii, nezbylo mu nic jiného než i s rodinou emigrovat. V cizině natočil několik méně výraznějších filmů, spolupracoval s televizí a věnoval se divadelní režii. V Americe vyučuje na několika univerzitách a píše knihu vzpomínek. Domů se krátce vrátil už r. 1990, kdy natočil film Proč Havel, a poté r. 1999 natočit volné pokračování „rodáků“ s názvem Návrat ztraceného ráje (1999). Je čestným občanem města Kelče a r. 2007 obdržel Českého lva za celoživotní přínos českému filmu.
Text: MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem.Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 115.
Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 2002, s. 613.
Šipinky, časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1999, č. 5, s. 73 příl.
ZAVADILOVÁ, Jana. Sbohem, pane Jasný. Valašský deník. 2019, č. 273 (25.11.2019), s. 1 a 2.
Fotografie: © Magig. Wikimedia Commons [online]. 1998.
Další informace: BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu. Praha: Cinema, 1996, s. 507.
BURDA, Michal. Zemřel režisér Vojtěch Jasný. Valašský deník. 2019, č. 267 (18.11.2019), s. 1, 3 a 7.
Encyklopédia filmu. Bratislava: Obzor, 1993, s. 381-382.
JASNÝ, Jan. Vzpomínky na Vojtěcha Jasného. Kelč: Město Kelč, 2010, 40 s.
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Fi-Ju. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 95.
Kronika filmu. Praha: Fortuna Print, 1995, s. 338, 341, 345, 383, 385.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 115.
Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 1. vyd. 2002, s. 613.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Kulturní zařízení města, 1998, s. 45.
ŠULEŘ, Oldřich. Paměť domova. Opava: Optys, 1994, s. 153-156.
TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století: I. díl, A-J. Praha: Paseka, 1999, s. 591.
Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích: 3. díl, g/j. Praha: Diderot, 1999, s. 422.
GRACLÍK, Miroslav. Vojtěch Jasný, filmový režisér, scenárista. Region Valašsko. 1995, č. 47 (21.11.1995), s. 4.
Jasný, Vojtěch. Šipinky, časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1999, č. 5, s. 73 příl.
Kulaté jubileum Vojtěcha Jasného. Naše Valašsko. 2000, roč. 8, č. 29 (18.7.2000), s. 15.
Režisér V. Jasný v Kelči. Region Valašsko. 1996, č. 23 (4.6.1996), s. 1.
Vojtěch Jasný slaví dvaasedmdesátiny. Naše Valašsko. 1997, č. 46 (18.11.1997), s. 4.
Všichni dobří rodáci se znovu vracejí na plátna českých kin. Valašské noviny. 1999, roč. 4, č. 22 (1.6.1999), s. 7.
Vojtěch Jasný. CSFD.cz [online]. © 2001-2013 [cit. 2013-05-13].
Wikipedie: otevřená encyklopedie: Vojtěch Jasný [online]. c2013 [cit. 2013-05-13].
ZAVADILOVÁ, Jana. Sbohem, pane Jasný. Valašský deník. 2019, č. 273 (25.11.2019), s. 1 a 2.
Vojtěch Jasný st. – otec