Vladimír Vlček

Vladimír Vlček se narodil ve Vsetíně. Vyrůstal v Huslenkách a už jako student gymnázia ve Valašském Meziříčí inklinoval k divadlu a projevoval zájem o moderní umění, film a literaturu. Během studií také pracoval v Masarykově vzdělávacím a výchovném studentském kroužku a redigoval jeho almanach Práce a smích.

Odmaturoval r. 1937, hodně cestoval a fotografoval. K filmu se dostal za války, kdy pracoval jako asistent režiséra Kautnera v Praze a Hamburku. Po navázání styků se sovětskými filmaři odešel studovat na filmovou školu VGIK v Moskvě a působil v Sovětském svazu i jako kulturní atašé. Byl členem filmové delegace, která r. 1953 navštívila Čínu. Je autorem článku S valašskými písněmi a tanci do celého světa (Dolina Urgatina, 1951).

Po návratu z Moskvy na začátku 50. let se Vladimír Vlček zapojil do Československého státního filmu jako režisér hraných filmů, za které několikrát získal státní cenu, avšak jeho snímky jsou poznamenány tendenčností a propagandou – např. Komedianti (1953, podle povídek Ivana Olbrachta), Zítra se bude tančit všude (1952), Rudá záře nad Kladnem (1955 dle Antonína Zápotockého) i náš první širokoúhlý film V proudech (1957, francouzská koprodukce), kterým ukončil svou režisérskou kariéru v ČSR.

Vladimíru Vlčkovi nelze upřít vynikající práce s barvou – všech jeho šest českých filmů z 50. let bylo barevných, což bylo ojedinělé. Valašsku věnoval dokumentární film s názvem Země pod Beskydami a zasazen je do něj i film podle romány Jarmily Glazarové Advent (1956), který se stal umělecky nejvýraznější a jistě i vrcholnou položkou Vlčkovy filmografie.

Po r. 1968 emigroval do Francie a jeho další osudy nejsou zcela jasné. Ve Francii, Itálii a Japonsku natáčel reklamní filmy, měl být i byl poradcem Mao Ce-tunga pro film a natáčet v Brazílii a nakonec pracoval opět v Německu. Zemřel náhle v Anglii, ale pochován je v německém Grünwaldu.