Vladimír Pravda

Vladimír Pravda se narodil v Němčicích u Holešova v rolnické rodině jako nejstarší ze čtyř dětí. V Němčicích absolvoval Obecnou školu, poté navštěvoval reálné gymnázium v Hranicích (maturoval v r. 1927). Poté studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory slovanská a germánská filologie. Znalost německého jazyka prohloubil jedním semestrem ve Štýrském Hradci v Rakousku. Vysokoškolské studium ukončil r. 1933 a v témže roce nastoupil jako profesor s aprobací čeština – němčina na Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, kde působil nepřetržitě 41 let.

Podílel se na vydání almanachu ke 40. výročí založení Masarykova gymnázia ve Vsetíně v r. 1968. Kromě pedagogické činnosti se věnoval vědecké práci v oboru filologie. Spolu s profesorem Bohumilem Seidlem vydal 3 učebnice ruštiny. Vydal řadu překladů z němčiny (mj. z díla Franze Kafky), ale hlavně z ruštiny (tvorba Gončarova, Čechova, Veresajeva, Gudzije a dalších). Od r. 1952 byl členem ruské sekce Kruhu překladatelů při Svazu československých spisovatelů. Psal články do odborného tisku a recenze do Lidových (Svobodných) novin. Byl členem redakční rady vlastivědného sborníku Valašsko.

Jeho celoživotní zálibou bylo fotografování. V Okresním archivu ve Vsetíně je uloženo na 15 000 jeho přehledně uspořádaných a seřazených negativů. Oblíbeným tématem byly stromy a krajiny. Testoval fotoaparáty, objektivy a vývojky československé i zahraniční výroby. Napsal zhruba 2 600 článků, statí a glos z oblasti teorie fotografování a fotografické techniky. Byl rovněž milovníkem hudby a literatury, znalcem Valašska, které během let procestoval. Připravoval k vydání monografii o své rodné obci, která nakonec zůstala jen v rukopise v jeho pozůstalosti, podobně jako jeho studie o němčickém nářečí. Vladimír Pravda zemřel ve Vsetíně.