Václav Kitzberger se narodil v Praze, ale od roku 1950 žije v Rožnově pod Radhoštěm, kam se přestěhoval ke svému strýci. Vyučil se štukatérem fasád v Ostravě, hrnčířem – keramikem ve Znojmě, potrubářem – svářečem ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda v Ostravě. Pracoval krátce jako havíř v Karviné, po vojně jako montér technologických a energetických zařízení a jako učitel svařování.
Ke své nynější profesi se dostal až v 80. letech, kdy si ve 42 letech splnil svůj sen a vyučil se uměleckým kovářem u mistrů Vladislava Holuba a Bohuslava Jirků ve Starém Pelhřimově. Svou vlastní kovářskou dílnu má od r. 1987. V letech 1982-92 spolupracoval s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm na výrobě či restaurování různých prvků (brány, mříže, lampy ad.). Pravidelně se zúčastňuje mezinárodního setkávání uměleckých kovářů Hefaiston na hradě Helfštýně. Realizoval také několik samostatných výstav, na výstavě Auto-moto salon předvedl svou lásku k motorismu, na výstavě Báječné ženské na létajících strojích ztvárnil čarodějnice. Spolu s manželkou Zdeňkou vychovali dvě děti. Jeho syn Igor Kitzberger je akademickým sochařem.
Text: MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 133.
Další informace: Databáze českého amatérského divadla. c2005 [cit. 2013-08-26].
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 18-19.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 133.