Václav Kašlík se narodil v Poličné u Valašského Meziříčí jako 10. dítě řídícího učitele Hynka Kašlíka (1861-1943). V pokrokovém prostředí vyrůstali i jeho bratři Bohumil Kašlík (1894-1974) a Hynek Kašlík (1904-1980). Václav získal hudební základy u Jana Nepomuka Poláška. Po absolvování valašskomeziříčského gymnázia studoval v letech 1936-39 na Konzervatoři v Praze sborový zpěv a u Václava Talicha dirigování. Zároveň studoval hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nejdříve řídil hudební pořady brněnského rozhlasu, poté působil jako dirigent v D40 a D41 E. F. Buriana. Během války byl krátce operním dirigentem a režisérem Národního divadla v Praze a Lidového divadla v Brně. Po válce spoluzaložil divadlo Opera 5. května a stal se jejím šéfem. Po jejím sloučením s Národním divadlem (r. 1948) byl až do konce svého života dirigentem a režisérem Národního divadla v Praze (1948-89). R. 1956 obdržel vyznamenání za hudbu, r. 1958 byl jmenován zasloužilým umělcem a r. 1988 národním umělcem. Zemřel v Praze.
Během svého uměleckého působení spolupracoval hojně s filmem, televizí a Laternou magikou a v operní režii patřil k tvůrcům moderních snah. Byl zván k nastudování operních děl do milánské La Scaly, do Berlína, Vídně, Londýna, Curychu, Drážďan, Ottawy, Montrealu a Buenos Aires. Byl průkopníkem v uvádění oper do filmu a televize.
Jako skladatel psal hudbu komorní, vokální, symfonickou a především scénickou. Významné jsou jeho balety Don Juan, Jánošík, opery Křížová cesta (libreto od Adolfa Bognera), Krakatit (první televizní opera), Silnice, Krysař, Zbojnická balada. Dále vytvořil také rekviem Morana, Písně k tanci,Pražský karneval. Z valašského prostředí natočil pro mnichovskou a pražskou televizi film Zápisník zmizelého (hudba Leoš Janáček, text Ozef Kalda). O své tvorbě napsal knihu Jak jsem dělal operu (1987).
Text: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010. s. 15.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 128.
Národní divadlo.
Fotografie: Jaromír Svoboda. Archív Národního divadla
Další informace: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010,s. 15.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 128.
Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 1. vyd. Valašské Meziříčí: Hvězdárna; Vsetín: Okresní úřad; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 616.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Občanské sdružení Valašské Athény, 2000, s. 75.
Kulatá a půlkulatá jubilea II. čtvrtletí roku 1999. Historie. Šipinky: časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1999, č. 5, s. 13.
MIKULCOVÁ, Marie. Václav Kašlík – hudební skladatel, dirigent, režisér. Region Valašsko. 1996, č. 35 (3.9.1996), s. 13.
MIKULCOVÁ, Marie. Václav Kašlík. Region Valašsko. 1996, č. 1 (2.1.1996), s. 4.
Nová opera Václava Kašlíka. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1986, č. 11, s. 27-28.
Šipinky: časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1998, č. 11, s. 30 příl.Václav Kašlík.
Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1987, č. 9, s. 26-27.
Václav Kašlík. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1988, č. 6, s. 21.
VAŠUT, Stanislav. Jubilant zasloužilý umělec V. Kašlík. Nové Valašsko. 1987, roč. 36, č. 41 (14.10.1987), s. 4.
Zemřel Václav Kašlík. Kulturně historický kalendář. Zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1989, č. 7-8, s. 25-26.
Český hudební slovník osob a institucí [online]. ©2008, [akt. 2007-11-07], [cit. 2013-06-20].
Václav Kašlík. Národní divadlo [online]. © 2013 [cit. 2013-06-21].
Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. c2013 [cit. 2013-06-21].