Štěpán Trochta

Narodil se ve Francově Lhotě v rodině zemědělce. Měl ještě dva mladší sourozence a velmi brzy přišel o otce. V rodné vsi navštěvoval obecnou školu a v letech 1917-21 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, avšak z rodinných důvodů byl nucen studia přerušit. R. 1923 odcestoval do Itálie, kde vstoupil do saleziánského řádu a r. 1925 složil řeholní slib. Stal se tak jedním ze zakladatelů české provincie Saleziánů. V letech 1927-1928 se přechodně vrátil do ČSR a pomáhal vybudovat saleziánské gymnázium ve Fryštáku na Moravě. Od podzimu 1928 studoval teologii na Papežské teologické fakultě v Turíně, kde r. 1932 získal doktorát teologie, krátce nato přijal kněžské svěcení.

Byl ředitelem salesiánského Domova kardinála Kašpara v Kobylisích. Za druhé světové války podporoval protinacistický odboj, za což byl r. 1942 zatčen a uvězněn v koncentračních táborech s doložkou Návrat nežádoucí. Prošel Terezínem, Mauthausenem a v Dachau byl spolu s ostatními vězni osvobozen. Již před válkou se angažoval se v katolickém skautském hnutí a podílel se na sjednocení roztříštěných skautských organizací, po válce se stal jejich nejvyšším duchovním rádcem. R. 1947 jej papež Pius XII. jmenoval biskupem litoměřickým. Po komunistickém převratu byl mluvčím katolické biskupské konference při jednáních s vládou.

V letech 1950-53 byl nejprve nezákonně hlídán a v r. 1954 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 25 letům těžkého žaláře. Postupně prošel vězením v Leopoldově, v Praze-Ruzyni a na Pankráci a Valdicemi. Na svobodu se dostal r. 1960 při amnestii, ale byl opět pod dozorem a pracoval v dělnických profesích. Až r. 1968 se vrátil zpátky do úřadu litoměřické diecéze. R. 1969 jej papež jmenoval kardinálem. Otevřeně se postavil proti normalizaci a zemřel v Litoměřicích. Jeho smrti předcházelo vyčerpávající několikahodinové jednání s krajským církevním tajemníkem. R. 1992 mu byl in memoriam propůjčen  řád T. G. Masaryka III. třídy. Jeho rodný dům ve Francově Lhotě je nyní zrekonstruován a je zde zřízeno muzeum.