Stanislav Indruch

Stanislav Indruch se narodil v Novém Jičíně v rodině krejčovského mistra Johana Indrucha jako poslední ze čtyř synů, avšak otec mu zemřel ještě před narozením. Matka Anastázie Indruchová (roz. Fabiánová) se poté s dětmi přestěhovala do Valašského Meziříčí, kde Stanislav navštěvoval základní školu a vyučil se sazečem písma. Kromě toho, že byl talentovaným grafikem, vynikal i v tělocviku, a proto vstoupil do Sokola Valašské Meziříčí. V 17 letech byl povolán na vojnu a bojoval v 1. světové válce na italské frontě. Byl raněn, po vyléčení těsně před koncem války dezertoval a po ustanovení ČSR byl dobrovolným členem Masarykovy setniny, která se účastnila obsazování německých měst na Frýdecku a Novojičínsku. V době nacistické okupace byl jako účastník sokolského odboje zatčen a vězněn až do konce války v Brně, v polské Wroclawi a v německém Zwikau. Po válce chtěl s přáteli obnovit provoz meziříčské tiskárny, ale ta byla znárodněna. Až do odchodu do invalidního důchodu pracoval v řadě dělnických profesí. Zemřel ve Valašském Meziříčí.

Vrcholem Indruchovy sportovní kariéry byla účast na olympijských hrách v závodě družstev ve sportovní gymnastice – zúčastnil se VII. OH 1920 v Antverpách (4. místo v soutěži družstev) a VIII. OH 1924 v Paříži, kde pro zranění nedokončil nadějně rozběhnutou soutěž družstev. Činnosti v Sokole se věnoval i po ukončení závodní kariéry.