Oldřich Sirovátka

Oldřich Sirovátka se narodil v Teresvě na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec sloužil jako četnický praporčík. Obecnou školu začal navštěvovat v Oslavanech, kam jeho rodina přesídlila začátkem 30. let. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ivančicích (1936-44) pracoval jako hornický pomocník, v letech 1945-49 studoval na brněnské FF MU češtinu, filozofii a národopis, studia zakončil r. 1950 získáním titulu PhDr. Krátce byl redaktorem a učitelem na základních školách.

R. 1953 se stal vědeckým pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. V letech 1972-90 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu, poté se vrátil do etnografického ústavu a stal se vedoucím brněnské pobočky. Působil v řadě vysokých škol a získal významné akademické tituly. Jako uznávaný odborník ve srovnávací folkloristice působil v radách národopisných institucí a odborných časopisů a přednášel na folkloristických konferencích ve většině evropských zemí. Za knihu Město pod Špilberkem (1993) obdržel v r. 1995 Cenu E. E. Kische. Jeho syn Tomáš Sirovátka (*1950) je docentem sociologie na MU v Brně. Oldřich Sirovátka zemřel v Sádku u Poličky.

Do literatury vstoupil jako básník, ale jeho další tvorbu zásadně ovlivnila folkloristika. Zabýval se studiem lidové slovesnosti, sledoval otázky poetiky, ekologie a životnosti folklóru, jeho národní zvláštnosti a spojitosti. V odborných folkloristických studiích se zvláště zaměřil na sledování českého folkloru ve vztahu k folkloru ostatních národů a na vztah folkloru a současné literatury.

Národopisné a literárně vědné práce a recenze publikoval v řadě časopisů (např. Naše Valašsko, Vlastivědný věstník moravský, Časopis Matice moravské, Acta ethnographica, Národopisný věstník československý, Národopisná revue aj.).

Věnoval se lidové písni a všem žánrům folklorní prózy a orientoval se na vědecké edice. Z Valašského prostředí vydal s Martou Šrámkovou pohádky a pověsti z Velkých Karlovic pod názvem Šest černých kohoutů (1986), Kuldovy Pohádky a pověsti z Rožnovska (1963) a s Evou Kiliánovou Čarovné ovoce – lidové pohádky z Moravy (1965), sám napsal Pastýřské kolední hry na Valašsku, Neznámá sbírka valašských pohádek a pověstí Jana Kutzera a Pověsti ze Vsetínska.