Oldřich Rafaj

Oldřich Rafaj se narodil v Zubří v rodině krejčího. Jeho bratr – dvojče Miroslav Rafaj byl prozaik. Základní školu začal navštěvovat v Zubří, po přestěhování rodiny do Oder, pokračoval ve studiu na místní měšťanské škole a později na gymnáziu (maturoval r. 1953). Poté studoval nejprve rok češtinu a polštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, odkud na tentýž obor přestoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval r. 1958 s diplomovou prací o Metoději Jahnovi. Doktorátu dosáhl r. 1967 na UK v Praze. Krátce učil na škole v Odrách, po absolvování vojenské služby nastoupil r. 1960 jako redaktor do krajského nakladatelství Ostrava (později Profil). Pracoval v různých redakcích, v letech 1968-69 byl v Úřadě pro tisk a informace, poté krátce redaktorem Květů. Od r. 1970 pracoval v Československém rozhlasem, v letech 1971-73 byl šéfredaktorem literárně dramatického vysílání. V letech 1974-88 byl šéfredaktorem Literárního měsíčníku.

Od r. 1948 publikoval časopisecky (např. Vpřed, Host do domu, Plamen, Literární noviny ad.). Napsal několik rozhlasových her a je autorem knih veršů To nejbližší (1980), Tři poémy a Testamen (obě 1984), Básně o zemi (1985) a Noční přesun(1986). Jako literární kritik a historik se zpočátku zaměřoval spíš na literaturu Ostravska, napsal knihy literárních esejů a je také autorem literárních studií o Františku Sokolu – Tůmovi, Vojtěchu Martínkovi, Metoději Jahnovi, Františku Horečkovi, Josefu Strnadlovi a Pavlu Tobiášovi. Významná je i jeho překladatelská činnost z polštiny. Zemřel v Praze.