Miloš Bublík

Sochař, malíř a pedagog Miloslav Bublík pocházel z Hnojic nedaleko Šternberka, ale ve dvou letech se početná rodina přestěhovala do Valašského Meziříčí. Studoval na nižším gymnáziu a C. k. odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, obor ornamentálního a figurálního řezbářství absolvoval r. 1908. Sochařství dále studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (pod vedením S. Suchardy, J. Drahoňovského, L. Šalouna), absolvoval r. 1911. Do začátku 1. světové války pracoval až jako řezbář v Lipsku.

Po návratu z války a československých legií (1920) byl uměleckým vedoucím firmy Bača, zabývající se výrobou hraček a suvenýrů. R. 1926 se stal pedagogem odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde po Aloisi Balánovi st. převzal výuku modelování, řezbářství, kreslení a také nauku o výtvarných slozích. Bublík učil na dřevařské škole až do r. 1950, poslední desetiletí svého života se věnoval malířské a sochařské (především řezbářské) práci.

Bublíkova tvorba se rozpíná od kreseb, maleb, užitkových a řezbářských prací až po sochařská díla realizovaná v kameni a bronzu. Je také autorem několika ilustrací, ex libris i monumentálních realizací do architektury zahrnujících sgrafita a malovanou vitráž. Své práce vystavoval na společných výstavách Klubu výtvarných umělců Aleš, jehož byl členem, a na souborných prezentacích odborné školy pro zpracování dřeva. Od 20. let 20. století spolupracoval na realizacích s kolegy architekty J. Místeckým, B. Kupkou a B. Andrlíkem. Je autorem několika zobrazení státníků (např. pomník TGM na Horečkách u Frenštátu p. R.).

Po 2. světové válce se jeho tvorba více soustředila na reliéfní řezby, kresby a malbu. Námětem jsou zpravidla žánrové figurální scény vycházející z etnografického prostředí Valašska, ale i civilní témata z pracovního prostředí. Dílo Miloslava Bublíka prostoupilo architekturu a kulturu především Valašského Meziříčí, je zastoupeno ve sbírkách regionálních muzeí; jeho sochařské práce jsou dosud součástí pietních míst po celém Valašsku.