Mikuláš z Choryně se narodil před r. 1263 a zemřel po r. 1307. Na Moravu dorazil patrně v polovině 13. století z Dolního Saska, přičemž se uplatnil jako voják, kolonizátor a v neposlední řadě jako služebník olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Písemné prameny jej poprvé uvádějí jako „rytíře“ či „vojáka“ („militi“) k 29. březnu 1263, kdy od biskupa obdržel v léno ves Choryni. V jeho držení se později nacházely také blízké vesnice Babice a Komárno.
Nejpozději od r. 1275 zastával post purkrabího na hradě Šaumburk („Schowenburch“) nad dnešní Podhradní Lhotou. V této funkci setrvával i po Brunově smrti, naposledy je v roli šaumburského purkrabího připomínán r. 1302. Jeho hvězda pak stoupala i za biskupa Dětřicha, který jej jmenoval svým číšníkem. Posléze se pouze s přídomkem „z Choryně“ objevuje v listinách ještě r. 1307, kdy uzavřel smír s novým biskupem Janem z Valdštejna, jemuž Mikuláš odmítal sloužit a inicioval proti němu vzpouru. Zůstali po něm synové Jeneč, Jiřík a Frank, z nichž posledně jmenovaný převzal hodnost šaumburského purkrabího.
Mikuláš aktivně vstoupil do kolonizačního procesu, který na východní Moravě inicioval biskup Bruno. Ještě před r. 1281 od něj získal území při toku Vsetínské Bečvy, kde založil ves Brňov („Brunnow“). S největší pravděpodobností pak také lokoval vsi Malou Lhotu, Velkou Lhotu a Lhotu u Choryně, která po jistý čas nosila jméno Mikulášova Lhota.
Text sestavil: Pavel Lasztovicza.
Použité zdroje: JANIŠ, Dalibor, KOHOUTEK, Jiří. Středověké osídlení. In: Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 1. vyd. Valašské Meziříčí: Hvězdárna; Vsetín: Okresní úřad; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, Brno 2002, s. 131-145.
ŠMERAL, Jiří (ed.): Hrad Šaumburk, hrad Klenov a osídlování horního Pobečví ve středověku. Valašské Meziříčí, 2015, s. 23-24.
Další informace: KOVÁŘOVÁ, Stanislava, PAPAJÍK, David a kol. Dějiny města Kelče. Kelč, 2004, s. 40-42.