Michaela Vetešková

Rozhlasová redaktorka a spisovatelka Michaela Vetešková se narodila na Vsetíně a ke svým „valašským kořenům“ se hrdě hlásí. Navštěvovala kroužek při Loutkovém divadle Kohútek a několik let byla členkou vsetínských ochotníků. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci studovala Teorii a historii dramatických umění a literatury.

Během studií pracovala jako moderátorka v soukromém rádiu a založila divadelní soubor, pro který psala vlastní hry, které zaujaly i porotce soutěže Cena Alfréda Radoka. Po ukončení studia pracovala jako regionální zpravodajka Českého rozhlasu, poté jako redaktorka Dvojky a po několika letech nastoupila jako reportérka do Radiožurnálu. Po celou dobu rozhlasové práce se zaměřovala na témata z oblasti kultury a v současné době pracuje jako vedoucí redakce kulturního zpravodajství Čro.

Vydala rovněž pohádkové knížky inspirované novinářskou prací a pro její příběhy bývá užíván pojem „reportážní pohádky“. Knihy Jak maminka vylezla na věž (2011) a Jak maminka vylezla na strom (2012) ilustrovala Lucie Seifertová, stejně jako sérii pohádek pro nejmenší O Picimínkovi a O Vlakáčkovi (2015), která vyšla v knižní podobě k výročí rozhlasového skřítka Hajaji. Pohádky mají také svou audiopodobu a r. 2018 vyšla kniha Jak maminka vyprávěla o 20. století (2018), kterou výtvarně zpracovala Lenka Jasanská. Dále vydala knihu Velké putování malé slepice (2020), kterou ilustroval Rudolf Mareš. Opět s Lenkou Jasanskou vydala r. 2024 knihu pro děti Strela (2024), která je  inspirovaná životem zapomenutého génia Josefa Sousedíka.

Michaela Vetešková žije od r. 1998 v Praze a s manželem, výtvarníkem Rudolfem Marešem, vychovávají dvě děti. Kromě práce v Čro přednáší a vede semináře o rozhlasovém zpravodajství na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Na Vsetín se ráda a často vrací ke své rodině a o svých valašských kořenech se čas od času zmiňuje i ve svých knihách.