Max Kurt

JUDr. Max Kurt (vlastním jménem Maxmilián Kunert) se narodil ve Valašském Meziříčí. Vystudoval valašskomeziříčské gymnázium a práva v Innsbrucku a Praze. Jako právník působil v řadě měst, převážně na Moravě a po 1. světové válce také v Bratislavě. 2. světovou válku prožil v Praze, roku 1958 se vrátil do Bratislavy a tam také zemřel.

Od roku 1905 psal literární příspěvky do časopisů (Hlas z Hané, Zlatá Praha, Moravskoslezská revue). Roku 1907 se na scéně Národního divadla v Brně objevila jeho divadelní hra Zkáza, jejímž námětem byl pád valašskomeziříčské záložny a smrt starosty města Aloise Mikyšky. Hra nebyla vydána tiskem a text je nezvěstný. Dále psal jednoaktovky z valašského prostředí – Všichni tři (ND v Praze, 1908), Za noci měsíčné, Májový večer (obě vyšly r. 1912 a byly hrány v ND Bratislava), tyto hry však nebyly úspěšné.

Vytvořil také několik básní (Hostýn, Radhošť, Kotúč, Na Soláni, Čarták), jeho jedinou sbírkou poezie je kniha Básně (1908), která byla soudobou kritikou příznivě hodnocena, avšak odsouzena tehdy nejuznávanějším kritikem F. X. Šaldou, který Kurta označil jako Bezručova epigona. Šaldova kritika Kurta hluboce zasáhla, a jako básník se na dlouho odmlčel. Ve 20. letech vycházely některé jeho básně opět časopisecky, soubor Meziříčské písničky zůstal nedokončen. Poněkud stranou zůstaly básně, které Kurt tvořil v duchu lidové písně. Impresionistický veršem v nich zachycoval charakter krajiny Valašska i průmyslového Ostravska. Jeho verše jsou velmi melodické, a proto je často vyhledávali hudební skladatelé, kteří je zhudebňovali – např. Leoš Janáček, Cyril Hrabovský, Cyril Metoděj Hrazdira, Emil Axman, Vilém Steiman a Jan Nepomuk Polášek.

Max Kurt byl rovněž plodným publicistou, živými a poutavými fejetony přispíval do mnoha časopisů (např. Ostravský deník, Pozor, Lidové noviny).