Ludvík Jadrníček

Ludvík Jadrníček se narodil ve Fryštáku jako syn měšťana, tkalce a majitele obchodu. Po novojičínské reálce studoval v letech 1883-88 na vídeňské Akademii výtvarných umění, kde se aktivně účastnil spolkového života. Do r. 1892 vyučoval na Slovanském st. gymnáziu v Olomouci, a protože nesehnal zaměstnání na české škole, tak nastoupil na vyšší reálku do Bílavska (Těšínsko), kde byla vyučovacím jazykem němčina. V Bílavsku působil 27 let až do r. 1919, kdy se přestěhoval do Brna a vyučoval zde na reálce. 12 let vyučoval kreslení, dějiny umění a krasopis děti arcivévody Karla Štěpána. R. 1897 se oženil s neteří jevíčského mecenáše, měli spolu dva syny – Viktora a Leoše a spolu pak odešli r. 1925 na odpočinek do Jevíčka, kde prof. Jadrníček po dlouhých letech zemřel.

Malířská tvorba prof. Jadrníčka je založena na silném barevném cítění. Nejdříve se věnoval malířství většinou o prázdninách, později po r. 1925 se jím zabýval intenzivněji. Maloval portréty, zátiší a chrámové obrazy a věnoval se i námětům vycházejícím z národní ornamentiky a lidového stavitelství, kde mu byl cennou oporou známý antropolog Dr. Jindřich Wankl. Na Národopisné výstavě v Praze r. 1895 byl podle jeho návrhu postaven kostel a statek. Kreslil i ilustrace pro časopisy Náš domov a Muzejník olomoucký ad. Vydal Paměti starých Fryštačanů a jejich rody (1933) a kroniku svého rodiště s vlastními kresbami Městečko Fryšták od nejstarších dob až po naše časy (1947).