Ludmila Vráželová

Ludmila Vráželová se narodila v Pulčíně u Francovy Lhoty. Během 2. světové války pracovala v Baťových závodech ve Zlíně, r. 1944 byla nuceně nasazena v Německu, později v Mladé Boleslavi a Vsetíně. Po válce si doplnila učitelské vzdělání a působila v několika mateřských a základních školách, nejvíce na jižním Valašsku a v rodném Pulčíně. Inspirativní prostředí její rodiny ji nasměrovalo k celoživotnímu zájmu o lidovou slovesnost a o valašské nářečí. Její otec byl pulčínským kronikářem a Ludmila Vráželová po jeho smrti pokračovala v psaní kroniky, od maminky znala množství pohádek a příběhů. V posledních letech života pobývala v domově Harmonie ve Vsetíně, kde také zemřela.

Více než 40 let se věnovala sbírání starých přísloví, pranostik a rčení z Hornolidečska, která vydala ve sborníku Moudrost starých Valachů (2005) a rovněž psala práce z historie Valašska.