Leopold Parma

Leopold Parma se narodil Valentinu Parmovi a jeho druhé ženě Anně Bordovské v Tiché u Frenštátu pod Radhoštěm, jeho předci pocházeli ze starého rodu frenštátských tkalců. Otec Valentin Parma, mj. jeden ze zakladatelů Pohorské jednoty Radhošť, nepodporoval výtvarné snahy svého syna, který se v té době přátelil s Břetislavem Bartošem, a tak Leopold Parma vystudoval učitelský ústav v Příboře. V červenci r. 1913 složil učitelskou zkoušku a poté učil na různých školách. Nejprve působil jako učitel v Lichnově a v letech 1914-1936 ve Frýdlantě nad Ostravicí. Od r. 1936 byl řídícím učitelem v Hamrovicích v Dolních Starých Hamrech, kde působil až do r. 1957.

Malířství se věnoval vedle učitelství, a přestože jej nestudoval, stal se uznávaným a všestranným výtvarníkem. Známé jsou především jeho dřevoryty, jako malíř používal pastely a olejomalby. Věnoval se též umělecké fotografii a umělecké scénografii. Ve svých malířských a grafických pracích zobrazoval rodné Valašsko a Beskydy a získal přízvisko „kronikář Beskyd“. Prosadil se jako ilustrátor, např. Metoděj Jahn: Bezkydy (1929), František Horečka: Kniha o památném Radhošti (1931), Kouzelná píšťalka (1942), Jak se mluví pod Radhoštěm (1948), Josef Kalus: Postavy z „Černých myslivců“ (1931)). Ilustroval také díla svého přítele Petra Bezruče, např. Město pod Radhoštěm (1934).

Pojilo jej dlouholeté přátelství s grafikem a výtvarníkem Ferdišem Dušou, ale také s řadou dalších výtvarníků, literátů a hudebníků, např. Františkem Hlavicou, Aloisem Schneiderkou, Františkem Horečkou, Vojtěchem Martínkem, Josefem Klusem, Metodějem Jahnem, Bohumírem Četynou, Jaroslavem Křičkou ad. Aktivně působil při všech kulturních a společenských akcích, byl členem Sokola. Za svého života se zúčastnil více než čtyřiceti samostatných výstav.