Karel Pekárek

Karel Pekárek se narodil v Dolní Vsi (dnes součást Fryštáku) do rodiny soustružníka a dýmkaře. Po maturitě na učitelském ústavu v Příboře r. 1933 působil jako učitel v Držkové, Lukově, Zádveřicích, Fryštáku, Holešově, Jasenné, ve Zlíně a v Praze. Etnografické práce uveřejňoval v odborném i denním tisku. Byl členem Syndikátu československých spisovatelů. Pracoval v redakční radě časopisu Valašsko, byl příznivcem časopisu Podřevnicko, věnoval se přednáškové činnosti, podílel se organizačně na národopisných akcích. Svou pozornost zaměřil především na Zlínsko.

Výsledkem jeho rozsáhlé národopisné činnosti byla sbírka 150 lidových povídek ze Zlína a okolí, které r. 1942 vyšly v knize Starozlínské pověsti a lidové povídky a kterou ilustroval Jan Kobzáň. Po znovuotevření vysokých škol začal r. 1945 opět studovat a r. 1950 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dizertační práci Staroslovanské prvky v rodinném zvykosloví valašské vesnice, ve které vycházel z materiálů shromážděných za učitelského působení v Jasenné. Po svatbě r. 1951 se s rodinou přestěhoval do Prahy. Byl členem komise vědeckých pracovníků Československé akademie věd a spolupracoval s Československým rozhlasem. R. 1961 byla jeho pohádka O Janíčkovi zařazena do výboru Tschechische Volksmärchen.

Pekárkova odborná činnost byla nadále svázána s jeho rodištěm, kde často pobýval. Zde jej také zastihla smrt, když podlehl následkům infarktu. Ve Fryštáku je pohřben a v roce 2011 byl jmenován jeho čestným občanem. Řadu drobných prací publikoval v tisku, ale jeho další rozsáhlejší práce věnované převážně zlínskému regionu, např. Lázně Kostelec, Pověsti o starém hradě (Lukov) a rozpracovaná monografie o Zlíně, zůstaly zachovány pouze v rukopisech. R. 1967 jeho pozůstalost získalo Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně a zde je i nyní uložena.