Josef Ország (Orság) Vranecký (původně Vrančovský) se narodil jako jediný syn v rodině jednoho z největších sedláků v Novém Hrozenkově. Obě přízviska (Vranecký i Vrančovský) jsou odvozena od potoka Vranče, u jehož ústí stála hospoda „Na Vranči“, kterou získal jeho otec pravděpodobně v první polovině 19. století. Studoval na nižším gymnáziu ve Valašském Meziříčí a později v Olomouci, ve studiu pak pokračoval na hospodářské škole v Přerově. Vojenská služba, během níž poznal řadu cizích zemí (např. Ukrajinu, Slovinsko, Chorvatsko ad.) se mladému maturantu Josefovi protáhla na 7 let. Během cestování si rozvinul znalosti cizích jazyků, dokázal plynně konverzovat v němčině, polštině, rusínštině i srbocharvátštině, nemalé byly i jeho znalosti latiny.
Jeho zájmy a tvůrčí činnost byly značně různorodé, především ho však přitahoval sběr valašské lidové tvorby a příprava instalace valašské dědiny pro národopisnou výstavu v Praze r. 1895 ho ještě utvrdila v jeho zálibě. Vedle sběru hmotné lidové kultury se věnoval zápisu písniček, koled, pořekadel a přísloví, hrál vášnivě rád divadlo (s krojovanými skupinami nacvičil valašské tance, valašskou svatbu, zvykové scény), r. 1910 založil v Novém Hrozenkově jednotu Sokol a podílel se i na otevření místní venkovské měšťanské školy, která byla svého času první v okrese.
Drobnými texty o valašské lidové kultuře přispíval do řady časopisů, byl přítomen památnému založení sborníku Naše Valašsko, do něhož pak přispíval za Nový Hrozenkov. Materiály o salašnictví přispěl do Sborníku Československé akademie zemědělské. Národopisci u něj oceňovali především jeho hluboké znalosti prostředí.
Vranecký byl známou osobností nejen ve své domovině. Jeho dům na Vranči se stal pokladnicí lidového umění a často jej tam navštěvovaly známé kulturní osobnosti – např. malíři Mikoláš Aleš, Zdena Braunerová, Joža Úprka, František Hlavica a Adolf Liebsher, jemuž sehnal předlohu k jeho dílům Valašská Madona a Valašská svatba, dále pak spisovatel František Táborský, historik Josef Válek ad. Zemřel náhle v Novém Hrozenkově.
Text: LANGER, Karel. Josef Ország-Vranecký starší. Valašsko. 1966, roč. X, s. 115-118.
LIĎÁK, Petr. Josef Ország-Vranecký starší. Valašsko: vlastivědná revue. 2009/2, s. 39-41.
Fotografie: Výřez fototografie z roku 1925. Jitka Harfeníková. Nový Hrozenkov jako hudební lokalita. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012.
Další informace: MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 200.
Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 1. vyd. Valašské Meziříčí: Hvězdárna; Vsetín: Okresní úřad; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 625.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Kulturní zařízení města, 1998, s. 76.
ŠULEŘ, Oldřich. Paměť domova. 1.vyd. Opava: Optys, 1994. s. 224-225.
LANGER, Karel. Josef Ország-Vranecký starší. Valašsko. 1966, roč. X, s. 115-118.
LIĎÁK, Petr. Josef Ország-Vranecký starší (20. 5. 1866 – 22. 8. 1939). Valašsko: vlastivědná revue. 2009/2, s. 39-41.
Opustili nás v létě. Julius Šobr. Joža Orság Vranecký. Jana Freundová-Mozolová. Literatura a umění. Naše Valašsko. 1939, roč. V, č. 3, s. 152.
PAVLÍK, Richard. Josef Orság Vranecký. Naše Valašsko. 1939, roč. V, č. 4, s. 165-174.
Výročí kulatá a půlkulatá. Historie. Šipinky. 1999, č. 7, s. 8.
Výběrová bibliografie: Novohrozenkovské čepice a klobúky. Naše Valašsko. 1929-1930, roč. I, č. 3, s. 126-130.
Novohrozenkovské úbory ženské hlavy. Naše Valašsko. 1929-1930, roč. I, č. 4, s. 164-170.
O valašském kroji lesáckém v Novém Hrozenkově. Naše Valašsko. 1929-1930, roč. I, č. 1, s. 22-25.
O Ulijančinej svatbě. Ze života Valašského. Naše Valašsko. 1939, roč. V, č. 3, s. 144-145.
O vzniku Liebscherovy „Valašské madony“. Naše Valašsko. 1931, roč. II, č. 1, s. 25-28.
Valašský exemplář Kutnohorské bible z r. 1489: dodatek. Naše Valašsko. 1932, roč. III, č. 1, s. 11-14.
Válečci z Vranecké Kyčery. Ze života Valašského. Naše Valašsko. 1939, roč. V, č. 2, s. 92-93.
Joža Ország-Vranecký ml. – syn