Josef Sousedík

Josef Sousedík se narodil ve Vsetíně na Horním městě, jeho otec Antonín pracoval ve stolárně, maminka Veronika se starala o početnou rodinu, měli sedm dětí – pět synů a dvě dcery. Po vychození občanské a městské školy se šel Josef učit do továrny u Thonetů a poté u Bubelů, kde v říjnu 1912 získal výuční list ze strojního zámečnictví a elektromontáže. Již v této době se zajímal o elektrotechniku a přišel s řadou vlastních nápadů, za které získal finanční odměny. Od září r. 1912 pracoval v brněnské továrně Bartelmus-Donát, kde získal cenné zkušenosti. První světovou válku prožil nejprve na ruské a poté na italské frontě v technickém oddělení.

Po válce na podzim r. 1919 otevřel svou vlastní elektrotechnickou živnost, kterou postupně rozšířil z malé dílničky v domku rodičů na moderní podnik s více než 200 zaměstnanci. R. 1926 tak vznikl podnik s názvem Josef Sousedík, Elektrotechnická továrna, Vsetín, Morava. V době krize byl podnik převeden do koncernu Ringhoffer-Tatra a Sousedík v něm pracoval jako ředitel až do r. 1939, kdy mu byl vstup do podniku zakázán nacisty. R. 1942 si ve svém domě zřídil soukromou laboratoř, kde pracoval až do své smrti.

Josef Sousedík byl nejen podnikatelem, ale i vynálezcem a ne nadarmo se mu přezdívalo Moravský Edison. Již r. 1920 přihlásil svůj první patent (automatický spouštěč) a celkem jej zdobí 50 patentů uznávaných po celém světě, které ihned realizoval ve svých výrobcích. Jeho vynálezy, které vytvořil nejen díky vysoké inteligenci, ale i nesmírné píli a houževnatosti, se nejčastěji týkaly oblasti elektrických strojů, elektrických pohonů (elektrické trakce, elektrický automobil) a automatických regulací (hydraulické tlakové regulátory). R. 1936 vyjel poprvé na trať linky Praha-Bratislava mechanický elektrický vůz z dílny Josefa Sousedíka známý jako Slovenská strela, který byl ve své době nejrychlejším vlakem Československa a dosahoval rychlosti až 130km/hod.

Josef Sousedík byl ale i veřejně činný. R. 1926 založil před volbami Občanskou stranu a začal vydávat nezávislé Občanské noviny. V letech 1927 až 1938 byl váženým starostou Vsetín a starostou okresu. Během jeho působení v řadě významných funkcí přesahujících rámec města bylo ve městě postaveno Masarykovo reálné gymnázium, budova okresního úřadu, městský chudobinec, pošta, spořitelna, Živnostenská škola, zrekonstruován mlýn a elektrárna. Sousedík dále pro Vsetín získal lesní revír v Semetíně a Panskou zahradu pro stadion, vybudoval hasičský dům a zasadil se o vybudování průmyslové výroby, nechal postavit dva mosty přes Vsetínskou Bečvu a kilometry silnic po celém vsetínském okrese.

Nedílnou součástí Sousedíkovy osobnosti byla láska k vlasti. Během podnikání dostal několik výhodných nabídek na přenesení výroby do Anglie, ale i Německa a USA, které však odmítl se slovy: „Pánové, já jsem Čechoslovák a mou povinností je pracovat pro Československou republiku.“ Za 2. světové války pak patřil k vedoucím osobnostem protifašistického odboje na Valašsku (spolupráce s Clay Eva a organizace ilegálních buněk na Valašsku). R. 1944 byl pro svou odbojovou činnost stíhán gestapem a 15. prosince byl zastřelen při výslechu.

R. 1945 mu prezident E. Beneš udělil Válečný kříž in memoriam a ke druhému výročí jeho úmrtí byla odhalena pamětní deska. Ta však byla po nástupu komunismu odstraněna a Sousedíkova rodina byla pronásledována režimem. K plné rehabilitaci došlo až v listopadu r. 1989. R. 2015 mu byl slavnostně odhalen pomník na Valašském Slavíně. 28. října 2016 byl oceněn medailí Za hrdinství In memoriam.