Josef Kalus

* 06.02.1855 Frenštát pod Radhoštěm – † 11.12.1934 Frenštát pod Radhoštěm

Působení: básník

Josef Kalus se narodil ve Frenštátě pod Radhoštěm jako poslední ze 14 dětí. Po absolvování čtyřtřídní obecné školy se učil doma tkalcem. U této činnosti setrval do svých 25 let. Práci u stavu si zpestřoval psaním veršů. Později vystudoval učitelský ústav v Příboře a učil ve Staré Bělé u Ostravy (od r. 1885 do r. 1889) a v Čeladné, kde působil od r. 1889 nejprve jako učitel v Prostřední Čeladné (zde strávil 19 let) a později byl 17 let řídícím učitelem v Dolní Čeladné. Po celou dobu učitelského působení pilně psal a svou roli básníka bral jako poslání. Byl nazýván valašským slavíkem a navštěvovala ho řada umělců. Roku 1891 se oženil s Marcelou, roz. Fialkovou, která rovněž psala. Zemřel v úterý 11. prosince 1934 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V rodném domě je jeho pamětní síň a ve staré škole v Čeladné muzeum.

První básně uveřejnil r. 1877 v časopise Lumír, publikoval v řadě periodik a almanachů (mj. Zora, Máj, Almanach). První knihu Písně vydal vlastním nákladem r. 1882, následovaly sbírky Z Valašska (1885), Oblaky (1887), Kresby a písně (1895), Kopretiny (1904), Přímořské dojmy a elegie (1908), Pampelišky (1925), Tříšť (1933) a posmrtně Na konci života (1935). Lidové zvyky ztvárnil ve verších Valašsko v písních (1906), Valašská senoseč (1917), Valašská svatba (1933), pohádky a lidová vyprávění ve sbírkách O Janíčkovi, Valašský král (1929), Valašské romance (1934) a posmrtně Valašské pohádky (1937). Arne Novák si cenil hlavně jeho díla Vzpomínky (2 díly, 1932 a 1937). Z Kalusovy tvorby vyšly výbory Člunek zpívá (1941), Písně (1958) a Rodné hory moje (1977) a výběr z korespondence se Zikmundem Wintrem, Leošem Janáčkem a Bohumírem Jaroňkem Adresát Josef Kalus.

Zdroje a bibliografie:

Text: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 10.
MIKULCOVÁ, Marie. Josef Kalus – básník. Valašské noviny. 1996, roč. 1, č. 45 (5.11.1996), s. 5.
Fotografie: Autority, Souborný katalog ČR, NK.
Další informace: Básník Josef Kalus. Knihovna a informační centrum Čeladná [online]. © 2006-2013 [cit. 2013-06-17].
DVOŘÁK, Emil. Kalusova lavečka. Bezkydy – Jeseníky. 1932, roč. VI, č. 4, s. 84.
HOREČKA, František. Josef Kalus: Vzpomínky. Naše Valašsko. 1932, roč. III, č. 3, s. 149-150.
Josef Kalus, Valašský král. Literatura. Naše Valašsko. 1929-1930, roč. I, č. 1, s. 41-42.
Josef Kalus. Černá země. 1930, roč. 6, č. 5 (1.2.1930), s. 93.
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 10.
MARTÍNEK, Vojtěch. Josef Kalus. Naše Valašsko. 1937-1938, roč. IV, č. 1, s. 14-18.
MIKULCOVÁ, Marie. Josef Kalus – básník. Valašské noviny. 1996, roč. 1, č. 45 (5.11.1996), s. 5.
URBANEC, Jiří. Adresát Josef Kalus. 1. vyd. Frenštát pod Radhoštěm: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 30 s.
Výběrová bibliografie: Kresby a písně. Praha: J. Otto, 1895.
Přímořské dojmy a elegie. Hradec Králové: Bohdan Melichar, 1908.
Rodné hory moje … . 1. vyd. Ostrava: Profil, 1977.
Valašské pohádky. Brno: Ústř. spolek jednot učitelských, b. r.
Valašsko v písních. Moravská Ostrava: Revue moravsko-slezská, 1906.
Valašský král. 2. vyd. Frenštát pod Radhoštěm: Valašské království, 2008.
Z Valašska: básně. Velké Meziříčí: J. F. Šašek, 1885.
Bába. Naše Valašsko. 1929-1930, roč. I, č. 2, s. 59-61.
Karlovský kostel a fara na zač. 19. stol. Dolina Urgatina. 1946-1947, roč. I, č. 5, s. 117-119.
Kristus u studánky. Naše Valašsko. 1931, roč. II, č. 1, s. 17.
Rodné hory moje. Bezkydy – Jeseníky. 1931, roč. V, č. 6, s. 152-153.