Josef Černík

Josef Černík své dětství strávil v Bojkovicích u Uherského Brodu. V Uherském Hradišti vystudoval gymnázium a další studijní léta prožil v Učitelském ústavu v Příboře a Brně. Hudební vzdělání získal u Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka v letech 1904–1907 a poté v letech 1919–1920 na mistrovské škole opět u Leoše Janáčka. Dráhu literního a odborně hudebního učitele započal v Nezdenicích a Záhorovicích u Uherského Brodu, kde působil 18 let. R. 1919 začal vyučovat ve Státním učitelském ústavu v Brně a následně na Janáčkově akademii múzických umění.

Nejvýraznějším počinem v práci Josefa Černíka bylo sbírání lidových písní, jejich úpravy a rozbory v prózách. Zmiňoval se v nich např. i o sociálních a mravních poměrech obyvatel z dané části Moravy, které se zrovna věnoval. Nenápadný „pantáta, čo chodzja po notách“, jak mu bylo přezdíváno na Kopanicích, sbíral písně nejčastěji o prázdninách v dobách žní, a tak se na samotách a ve vesnicích setkával především s velmi starými lidmi.

Jeho první sbírka Zpěvy moravských Kopaničářů čítá 100 písní a byla vydána r. 1903 v Uherském Brodě. Kromě Kopanic sbíral písně z luhačovického Zálesí, Horní Bečvy, Velkých Karlovic, valašskoklobouckého Závrší, Brněnska a v menší míře i z Podyjí.

Josef Černík byl také hudební skladatel. Jeho tvorba měla specifickou lyričnost a čistou zpěvnost, námětem mu byl především prostý lid – žebráci, hadrníci nebo cikáni. Zabýval se např. i vojenskými písněmi a dalšími aktuálními tématy z veřejného života. Napsal přes 100 vokálních skladeb (kantáty, komorní skladby), ve kterých se inspiroval texty lidových písní nebo poezií Petra Bezruče, Jana Nerudy, Zdeňka Spilky či Jiřího Wolkera. Za balady Milenka travička a Milencovrah získal r. 1926 cenu České akademie věd, oceněn byl i jeho cyklus písní Za chlebem.

Mimoto byl autorem mnoha odborných článků týkající se hudební teorie, školní výchovy dětí nebo lidové písně. Vycházely v časopisech jako např. Dílna lidskosti, Hudební výchova, Komenský, Listy hudební matice nebo Pedagogické rozhledy. Rovněž hojně přispíval do Pazdírkova Hudebního naučného slovníku, kde se věnoval tématu lidové písně, a byl členem Svazu československých skladatelů.

Balady pro sbor a orchestr: Milenka travička; Milencovrah (Milenec vrah)
Cyklus sborů: Krajem poesie; Cestou života; Láska
Orchestrální balada: Smrt
Písně: 318 písní z Kopanic; Cikánské písničky (zpěv a klavír); Národní písně slovácko-slovenské (ženský sbor); Písně slezské; Uspávanky; Žebrácké písně
Skladby: Intimní sonáta; Stesk; Ze slovenských niv; Na věčnost; Handrlácká suita; Koncertní prolog; Slezské tance
Zpěvníky: Po našem. Dvě stě sedmnáct lidových písní; Vonička lidových písní z Brněnska; Zpěvník pro mládež Na výlet; Kytička z národních písní československých pro mládež; Kytička z nápěvků, popěvků a písniček československých pro školy mateřské